Azíze dny splývali v jednu velkou šedou nudu. Po opuštění vesnice se dostala, k velké karavaně, která křižovala Pouští. Ona sama měla za úkol v každé oáze postavit stánek, vystavit zboží a usmívat se na procházející mladíky.
V karavaně si jí nevšímali. Nezapadla mezi na zisk hledící obchodníky. Chtěla se bavit, utrácet, užívat si života, ne shromažďovat peníze. Také věděla, že ji nikde nepřijmou. Lidé Pouště se stranili cizinců. Ano, karavana byla užitečná. Přijela, přivezla zboží a, co je hlavní, zase odjela. I Azíza musela pokaždé odejít.
Připadalo jí, že vlastní přání, jsou v jejím životě odsunuté na vedlejší kolej.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit