Ha, drabble, za které se v okamžiku jeho sepsání (příliš) nestydím! Ponechme bokem, že je to šílený kýč i to, že většina ostatních účastníků by to nejspíš napsala lépe :)
Návrat k mému snad prvnímu komplexnějšímu námětu na příběh, Padlí poslové.
Když Keru přivedli k troskám budovy, málem se rozplakala. Nemusela být vnímavá na magii, aby cítila velkolepost staré školy stejně jako bolestivost jejího zániku. Naděje prý umírá poslední, ale tady musela utrpět hodně ošklivé zranění.
Lorin chvíli mlčel.
Kera toužila prolomit mlčení, toužila uniknout myšlenkám, které se jí vkrádaly do mysli.
Lorin se po ní opatrně podíval.
Kera mu oplatila nejistý pohled.
Rychle zamrkal.
"Budova Akademie dávno není bezpečná... ale zahrady nám poslouží."
Vedl ji stále dál mezi spoustu dalších lidí.
Kera se cítila, jako by byla pouhou kapkou v moři.
Ale moře bývá pozoruhodně silné.
A naděje ještě neumřela!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
tohle má vážně potenciál!
Aries
tohle má vážně potenciál!