Pokud se nesoustředila a nechala klesnout vnitřní bariéry, které držely její mysl (jakžtakž) v bezpečí před dotěrnými vzpomínkami, vzápětí ji naráz zaplavily tisíce, miliony vjemů.
Proto se obávala spánku. Ve spánku její mentální bariéry vždy spadly a to, co pro jiné představovalo akt útěchy, se pro ni stalo utrpením.
Ale zároveň zažívala při každém snu hořkosladké uspokojení, asi jako kdyby jedla jeden bonbon za druhým, ačkoliv by věděla, že nesmí.
Nicméně navzdory všem pochybným výhodám snění bylo nebezpečné. Z toho důvodu se, když takto zase jednou ležela a zírala do temnoty, zařekla, že minulý bonbonek byl tím posledním, který ochutnala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zajímavé. Docela se s ní, ať
may fowl
Zajímavé. Docela se s ní, ať je to kdo je to, ztotožňuju.
Dávám chudince tři dny, než
Joan Watsonová
Dávám chudince tři dny, než začne blbnout. Další dva než se zhroutí. A dalších 24 hodin, než zemře na totální vyčerpání organismu. Myslím, že přes všechno, co prožíváme ve spánku, bychom za něj měli být ještě rádi.
Vy možná, ale ona to má jinak
Amy
Vy možná, ale ona to má jinak. A také se nakonec rozhodla (v epilogu, který tu již není), že spávat bude, ale udělá všechno pro to, aby se jí nezdály žádné sny. Naprostá fyzická a psychická vyčerpanost to většinou kryje. Jinak ale děkuji za komentář :-)