Hayat işte...

Na rameni mi sedí kafka.

Máme za sebou tvůj první nedort. Byl - nebyl. Týden, dva. Je to sotva pár měsíců, co nejsi. Co jsi se ztratil v čase. Co jsem otevřel dveře a ty, místo abys seděl za stolem, ležel jsi pod ním. Proti všemu zvyku takhle po ránu. Stačil jsi předtím vstát. Zapnout si počítač. A potom: jako lusknutím prstů... se čas zastavil. Jen ne pro nás. Pro nás už v docela jiném světě. "Jeďte opatrně." Poslední slova, cos napsal. A že nejsou slavná? Nevím. Určitě jsou slaná... V.

(Pod ně už si jen Lenka připsala blahopřání k narozeninám.)