Pád

A tak se stalo, že se Thomas opět ocitl na okraji propasti, na jejíž dno ani nedohlédl. Polkl. Pořád si tímhle plánem nebyl jistý. Otočil se, ale v cestě mu bránil lišák.

„Nejde to nějak obejít?“ přemlouval ho. Marně. Znovu se opatrně naklonil přes okraj a v tom jeho společník ztratil trpělivost. Stačilo ho jen trochu žduchnout do zadku a už padal dolů.

Křičel, ale nebylo mu to nic platné. A pak se propadl skrz korálově zbarvené okvětní lístky do voňavého srdce bájné květiny. Dopad to nebyl příjemný, natloukl si pořádně, ale přežil to.

„To tě doma nikdo nenaučil klepat?“