"Skončí to někdy?"
Slyším tvůj hlas a jen silou vůle se přinutím neotočit. V oné jediné větě se skrývá celá naše sdílená minulost a nevlídná budoucnost.
Nemůže, nepromluvím, ale ty mě přesto slyšíš.
Přistoupíš blíž a položíš mi ruku na rameno. Tvé studené prsty mě na kůži hřejí.
"Nestačí všechno, co jsi doposud udělala?"
Krátce se ostře zasměji. Oba víme, že jsem již dávno překročila hranici, z níž ještě bylo návratu.
Zhluboka se nadechnu. "Jak jednou začneš, tak se nedokážeš zastavit. Zabít, zničit málo nestačí... už dávno ne. Můžeš to změnit?"
Uvědomuji si, že jsem zavřela oči, když zašeptáš:
"Ne."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit