Naše řeč 2

Přístupnost: stále ještě bez omezení
Varování: pořád to nemá konec, furt je to tak nějak o ničem a ještě ke všemu tato část ani neprošla betareadem
Shrnutí: úryvky z deníku studenta Druidské školy vysoké magie v Budči.
Prohlášení: V povídce jsou použity postavy ze světa Druidské školy vysoké magie v Budči (viz www.budec.net). Vyskytuje se v ní také (prozatím) jedna postava ze světa Harryho Pottera, tudíž patří J. K. Rowlingové. Nejsem si ale jista, jestli by ji poznala a jestli by se k ní vůbec chtěla hlásit.
Věnování: Milá Jacomo, rok se s rokem sešel a dárek pro tebe stále ještě není hotový. Upřímně řečeno, moc se za to stydím. Myslím ale na tebe (aspoň občas), a ačkoliv si nedělám žádné iluze, můžu doufat, že tě pod stromečkem potěší aspoň další krátká část. Doufejme, že interval vkládání dalších pokračování se bude zkracovat. Za nic ale neručím...

19. srpna
Rozhodl jsem se jednat. S ne úplně jasným plánem, co přesně podniknu, jsem hned po ránu vyrazil do knihovny, protože základem úspěchu je vždycky dostatek informací.
V tomto případě nutno přiznat, že pověsti o budečské knihovně jsou naprosto přesné. Je prostě impozantní, a to nejenom velikostí. Nechal jsem si od jakéhosi nevrlého chlápka ukázat cestu do jazykového oddělení, které by se samo o sobě nemuselo vzhledem ke svému rozsahu stydět za titul knihovna. Z údivu jsem nevyšel ani při bližším pohledu do regálů, když jsem viděl, jak mírumilovně vedle sebe odpočívají knihy autorů-kouzelníků i nekouzelníků. Trvalo mi dlouho, než jsem konečně ovládl svou zvědavost a začal cíleně hledat knihy, které by mi mohly pomoci, titulů bylo ale příliš mnoho na to, abych se v nich snadno zorientoval. Nakonec jsem skončil u docela obyčejné latinské mluvnice s cvičeními. I přes všechny moje snahy o koncentraci a tři silná povzbuzovací kouzla, která jsem provedl sám na sobě, jsem nedokázal pozornost udržet déle než tři hodiny, takže výsledek dnešního učení nestojí skoro za zmínku. Za to kniha Compendium der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen, mě za pomoci mého nedocenitelného překládacího skla dokázala zabavit do pozdních nočních hodin. Znovu jsem si ověřil, že je rozhodně bláhové přehlížet vědecké objevy, i když snad nepochází z kouzelnické dílny.
Nemohu si stěžovat, že by byl dnešek nezajímavý. Komunikace ovšem zůstává i nadále mým hlavním problémem.

20. srpna
Přirozeně jsem se vrátil do knihovny. Jsem si samozřejmě vědom, že jazyková kouzla a lektvary patří k jedněm z nejnáročnějších, ale štěstí přeje odvážnému a tomu, kdo ví kde a jak hledat. Nechal jsem namátkového prohlížení knih a zkusil lístkový katalog. Tvářil se úplně obyčejně jako všechno tady kolem. Obyčejně, skoro ošuntěle. Tisíce a tisíce lístků v kartotékách podél stěn. Když jsem před ním trochu bezradně stál a lapal po dechu při představě, jak asi vyhledám potřebnou literaturu, přitočil se ke mně jiný student a vytáhl mě z počínající deprese.
Bylo mi představeno Vyhledávací okénko budečské knihovny. Pokládám je za jeden z nejužitečnějších vynálezů, jaký kdy spatřil světlo světa. Podle mého nového kolegy za ním stojí jakýsi místní duch jménem Yahim. Zatím jsem neměl tu čest. Kromě tradičního vyhledávání podle autorů, názvů a podobně umí okénko hledat i třeba podle slov použitých v anotacích. Když mi Bruno předváděl, jak z hromádky lístků, které odpovídají zadání, vybrat kartičku s knihou, kterou potřebuji, vhodit ji do vedlejší díry a jen čekat, až mi systém knihu doručí až pod nos, byl jsem u vytržení. Bez nejmenších problémů se mi podařilo najít požadovanou literaturu a hned jsem se pustil do výroby potřebných lektvarů. S trochou štěstí bude ten základní hotový do dvou dnů a ne za týden, jak tvrdí Blažen Skopeček ve svém pojednání.