Štěstí, že je máme

„Tady to je černé na žlutém,“ ukazoval prstem svému upířímu pánovi pergamen, který měl za sebou už několik zim. „Za pronájem deseti golemů a jejich servis jste se upsal k udržování židovské obce, její ochraně a také vyplácení ročních odměn ve výši pětadvaceti procent vašeho ročního přijmu.“
„To že jsem podepsal?“ kroutil nevěřícně hlavou ten, kterému v místnosti jako jedinému netlouklo srdce.
„Ano, můj pane. Problém je, že jste jim už sto sedmdesát let nic nedal.“
„To musím?“
„Vy jste tu smlouvu podepsal… měl byste ji tedy dodržovat.“
„Ještě s tím počkáme. Třeba to s nimi ti Němci nějak vyřeší.“