10. kapitola: Povyražení

Harry už zamykal skříňku a chystal se domů, když dveře lékařského pokoje rozrazil zdravotní bratr Hagrid a výraz jeho široké, zarostlé tváře signalizoval, že se přihodilo něco moc zlého.
„Harry, nevodcházej eště. Doktor Snape tě chce na dvojce.“
„O co jde?“
Vyndal ze skříňky plášť, v rychlosti ho přes sebe přehodil, kolem krku znovu pověsil stetoskop a zamířil s Hagridem na druhou vyšetřovnu.
„Přivezli ji před chviličkou.“
Hagrid praštil do dveří, až se rozletěly, a Harry ztuhnul hned, jak to uviděl.
Na lůžku se chvěla nahá dívka s blonďatými prstýnky kolem rudého, zpoceného obličeje. Lavender Brownová. Jeho spolužačka ze čtvrtého ročníku. Oči měla vytřeštěné, lesklé a křičící, obličejové svaly však působily ochable a končetiny bezvládně. Nebyla při vědomí. Celé její tělo už na první pohled úplně hořelo. V pravé paži měla zavedenou infuzní kanylu a na stojanu byl zavěšený vak s fyziologickým roztokem, do nějž Susan Bonesová právě injekčně aplikovala jakousi čirou látku. Denisa Creeveyová dívce cévkou odebírala vzorek moči.
K pracovní lince s umyvadlem se zády tisknul Ron, na sobě špatně zapnuté kalhoty, tričko naruby a boty s rozvázanými tkaničkami. Když se na něj Harry podíval, okamžitě uhnul očima zpátky k srdečnímu monitoru a s paralyzujícím strachem sledoval křivku, o které věděl, že by měla vypadat jinak.
„Co se stalo?“ zeptal se Harry a přiložil Lavender k rozpálenému hrudníku stetoskop, aby si poslechl dechové ozvy.
Na vyšetřovnu vrazila Marietta s vozíkem naloženým pytlíky ledu a začala jimi obkládat Lavendeřino tělo.
„Hypertermie, sinusová tachykardie, tlak 150/100, kortikální myoklonus, hyperreflexie, mydriáza,“ shrnul Snape a převzal si od Denisy výsledky laboratorního vyšetření na acidobazickou rovnováhu. „pH 6,95; pCO2 5,3; hydrogenuhličitany pod 18 milimolů na litr. Skvělé.“
„Metabolická acidóza. Dělali jsme kreatinkinázu?“ zajímalo Harryho, který se od hrudi přesunul ke kontrole břicha.
„Ještě ne. Deniso, objednejte to. A jaterní enzymy. Susan, propranolol jste aplikovala? Lorazepam už kape?“
„Ano. 5 miligramů propranololu do žíly a 2 miligramy lorazepamu do kapačky s fýzákem, jak jste chtěl.“
„Anticholinergní syndrom?“ zeptal se Potter a zakroutil pochybovačně hlavou. „Že by zrovna Lavender brala antidepresiva, to se mi nezdá. A že by se jimi předávkovala, to už mi vůbec nedává smysl.“
„Nemyslím, že jde o anticholinergní syndrom,“ odpověděl Snape. „Přehnaná reakce na neurologické podněty, sliznice nejsou suché – tečou jí slzy a v ústech se hromadí sliny.“
„Takže serotoninový syndrom?“ Nedokázal z hlasu vytěsnit obavu a pohledem znovu zabloudil k Ronovi, který jen tupě zíral před sebe a v rukou mačkal Lavendeřiny věci. „Hergot, co se vlastně stalo?“ uhodil na něj. „Ty jsi s ní přece byl, nebo ne?“
Ron několikrát naprázdno otevřel pusu, snad se konečně chystal vnést do situace trochu světla, když vtom se ozvala výstraha srdečního monitoru.
„Komorová arytmie,“ zahlásila Denisa.
„Susan, trojku lidokainu.“
Než se sestřička dostala k natáhnutí roztoku do stříkačky, Lavender sebou začala neovladatelně škubat. Končetiny, jimiž prudce rozhazovala, metaly kolem pytlíky s ledem. Snape jí okamžitě znehybnil hlavu a ramena.
„Proč nezabírají sedativa?“ funěl Potter, který jí přidržoval pánev a nohy.
„Susan, dejte jí dvojnásobnou dávku!“ zařval Snape, kterému se právě na levý rukáv pláště rozlila krev z prokousnutého jazyka.
„Teplota 42,1,“ informovala Denisa a pomohla Marietě znovu Lavender zaledovat.
„Tak jo, bobřík mlčení skončil, Weasley. Nemáme čas čekat na toxikologii, potřebuju vědět, co si vzala, a potřebuju to vědět hned!“
Ron zavřel oči a zoufale k sobě tiskl víčka. Jako by si ze všeho nejvíc přál zmizet a objevit se na nějakém jiném místě, méně stresujícím a méně děsivém, třeba uvnitř zavalené jeskyně.
„Rone!“ houkl na něj Harry. „Musíme srazit teplotu, nebo se usmaží zevnitř! Tak krucinál mluv!“
„Extáze,“ procedil mezi rty sotva slyšitelně. „Měla extázi.“
„Susan, dáme 20 miligramů diazepamu a magnesium sulfát tři jednotky do žíly,“ přikázal Snape a obrátil se znovu k Ronovi. „Jaký druh extáze?“
„Nevím. Nevím, co přesně to bylo.“
„Jak vypadala ta pilulka? Jakou měla barvu?“
„Byla růžová. Se ženským symbolem.“
„Se znakem Venuše?“
Ron zmučeně přikývl.
„PMA. Parametoxyamfetamin. Kolik toho vzala?“
„Jednu. Jenom jednu.“
Snape držel Lavender hlavu otočenou ke straně, aby se nedusila krví, a pochybovačně se mračil.
„Mixovala to s alkoholem?“
„Něco pila. Myslím, že whisky s colou.“
„Susan, sundejte vak s lorazepamem, nasaďte nový a dejte do něj 5 miligramů cyproheptadinu. Marietto, zaveďte druhou kanylu a pošlete do ní dva litry fýzáku v nárazu.“
„Saturace klesla na 82,“ oznámil Potter. „Měla by být na řízené ventilaci.“
„Souhlasím. Hned jak zabere diazepam a ustanou křeče, intubujeme. Deniso, jaká je teplota?“
Denisa strčila hrot teploměru Lavender do ucha, počkala několik vteřin na signální zapípání, pak teploměr vytáhla a otočila ho displejem ke Snapeovi.
„42, 7. To je moc, to je sakra moc. Skočte pro další led, zaledujeme hlavu!“
„Tachykardie 168, komorová tachyarytmie trvá, zvýšíme dávku lidokainu?“
„Už jsme na maximální dávce, Pottere.“
„Co jiné antiarytmikum?“
„Lidokain je jediný betablokátor, který teď můžeme použít. Všechny ostatní přispívají k vylučování serotoninu.“
„To budeme čekat na fibrilaci?“
„Ano, Pottere, budeme čekat! Buď se dočkáme nástupu léků, které už jsme podali, anebo srdečního selhání. Víc dělat nemůžeme.“
Harry střelil vzteklým pohledem nejprve po Snapeovi a pak ho zaměřil na Rona.
„Byli jste U Prasečí hlavy?“
Ron mlčel. Stál tam, jako by vrostl do země, bílý a zkamenělý.
„Ptám se tě, jestli jste byli U Prasečí hlavy!“
„Jo, byli,“ odpověděl konečně Ron. Hlas měl monotónní a bezvýrazný.
„Pravidelná porcička orgií před začátkem nového týdne?“
Lavender se napjala poslední silnou křečí a zůstala ležet. Vteřinu nato monitor životních funkcí ohlásil fibrilaci srdečních komor, oxymetr upozornil na další pokles saturace kyslíkem a Marietta konstatovala bezdeší.
„Marietto, připravte defibrilátor. Pottere, ambuvak a dýchejte s ní. Susan, průtok infuzérem na maximum a miligram atropinu do žíly.“
Snape na malý okamžik zvedl lůžko do sedu, stetoskopem poslechl obě uměle profukované plíce a znovu Lavender uvedl do polohy vleže.
„Weasley, budete tam stát jako solný sloup nebo nám pomůžete? Máme tu oboustranný plicní edém. Potter teď bude intubovat, já provedu drenáž a vy se ujmete defibrilace a masáže. Tak pohyb!“
Ron upustil všechny věci, které držel v rukou a vrávoravým krokem k nim došel. Marietta mu podala elektrody a tázavě na něj pohlédla.
„Weasley chtěl říct, abyste to nabila na 200.“
„Nabito na 200. Můžete.“
Ron se zhluboka nadechl.
„Nezapomeňte nás varovat, ať ustoupíme. Dneska už jste nás šokoval dost.“
„Dobře... Jdeme na to. Ustupte! Pal!“
Ron se dotkl elektrodami ochranných plátů na hrudi a poslal do srdce elektrický výboj.
„Stále fibriluje,“ oznámila Marietta a zapnula dobíjení přístroje.
„Masáž!“ nařídil Ronovi Snape. „Jedeme! Krev musí cirkulovat!“
Mezitím se na vyšetřovnu vrátila Denisa.
„Doktore, v mrazáku už bylo jenom tohle,“ ukázala na tři sáčky ledu, co právě donesla. Potom si všimla, že se situace za její nepřítomnosti rapidně zhoršila. Mrskla ledem do umyvadla, vyměnila si rukavice a okamžitě začala připravovat sadu na intubaci a hrudní drenáž.
Snape sestřičce poděkoval očima, pak si je zakryl ochrannými brýlemi a polil Lavender žebra betadinem.
„Doktore Snape, dýchací cesty jsou plné krve,“ ozval se nervózně Potter, v levé ruce laryngoskop, v pravé zavaděč tracheální rourky. „Nic nevidím.“
„Vysouším,“ zahlásila Denisa dřív, než ji o to Snape požádal, chopila se odsávačky, zasunula ji podél silikonového zavaděče do hrdla a začala odstraňovat nahromaděnou krev.
Harry soustředěně pokračoval ve snaze provést svou první samostatnou intubaci.
Snape zavedl do pravé plíce drén na odvod tekutiny a zvedl k němu zrak.
„Jak jste na tom, Pottere?“
„Nemůžu se tam dostat. Trachea je zúžená!“
„Ukažte.“
Severus se k němu přesunul a nahlédl mu přes rameno. Harry znervózněl ještě víc, na dvě sekundy se dokonce úplně přestal soustředit.
„Vytáhněte to,“ přikázal Snape stroze. „Potřebujete menší rourku. Deniso, sedmičku.“
Ještě než to dořekl, sestra už ji Harrymu podávala.
„Weasley, neflákejte tu masáž, tohle není cvičení na figuríně. Susan, jak dlouho je to od podání atropinu?“
„Čtyři minuty.“
„Dobrá. Za minutu dáme další a znovu defibrilátor. Pottere, pohněte s tou intubací. Ať jste do minuty uvnitř.“
Denisa vytáhla z faxu výsledky zaslané laboratoří.
„Kreatinkináza 5,4 mikrokatelů na litr. Toxikologie ukazuje kromě parametoxyamfetaminu a alkoholu ještě citalopram a karbamazepin.“
Snape nakoukl do papíru v Denisině ruce a jeho tvář zahalil stín beznaděje. Sundal plastové brýle, hodil je na zem a totéž provedl s latexovými rukavicemi. Ve chvíli, kdy Potter vítězoslavně vytáhl zavaděč, odložil laryngoskop a připojil k tracheální rource ambuvak, aby Lavender prodýchal, on už jen pro kontrolu změřil teplotu a zadíval se na monitor, který stále informoval o neúčinném stahování srdečního svalu.
„Teplota 42,6. Weasley, přestaňte s masáží. Pottere, ani ji nepřipojujte na ventilátor. Je konec.“
„To přece nemyslíte vážně!“ zakřičel Ron a dál vytrvale stlačoval hrudník. „Srdce se ještě hýbe! Není přece mrtvá! Dáme další elektrošok.“
„Srdce se hýbe jen proto, že ho masírujete. Přestaňte s tím a dostaví se asystolie.“
„Tak s tím nepřestanu a zkusíme další šok!“
„Ten už jí nepomůže. Tělo je uvařené.“
„To je přece nesmysl! Musíme něco vyzkoušet!“
„Hladina kreatinkinázy je příliš vysoká. Svaly se rozpadají. Ledviny nepracují. Mozek je oteklý tak, že už není schopen cokoli regulovat.“
„Rone,“ ozval se slabě Harry, odpojil ambuvak a otřel si zpocené čelo. „Jde o rhabdomyolýzu. Orgány selhaly. Je konec. Už toho nech.“
Pochopení té děsivé skutečnosti přicházelo pomalu a neochotně. Ron sundal dlaně z Lavendeřina hrudníku a téměř okamžitě se na monitoru objevila rovná čára.
„Asystolie. Smrt nastala ve 23:38,“ pronesl Snape, zaznamenal časový údaj do karty, podepsal se a mrštil s deskami na pracovní linku. „Susan, sepište prosím seznam všech podaných léků. S tělem nemanipulujte a nic odsud neodnášejte. Pottere, vy jděte domů. Weasley, vy pojďte se mnou.“
„Kam?“ pípl vyděšeně Ron.
„Někam, kde nebudeme muset zírat na mrtvolu,“ ucedil Snape. Cestou se zastavil u recepčního pultu. „Hagride? Zavolejte policii a dejte vědět na toxikologické středisko, že tu máme předávkování amfetaminem s následkem smrti.“
Hagridova mohutná postava se otřásla vzlykem, který připomínal hluboké psí zavytí. K vousatému obličeji si tiskl puntíkovaný kapesník, když zvedal telefonní sluchátko.
„V pořádku?“ povytáhl obočí Snape.
„Jasně, doktore, jasně. Já jenom, že vona byla tak strašně milá. Dělala praxi tady u nás na pediatrii. U všech děcek byla voblíbená. Bude jí děsná škoda.“
Severus k tomu nic neřekl. Jen pokýval hlavou a zavedl Ronalda Weasleyho na lékařský pokoj.
Harry si pospíšil a vešel tam hned za nimi. Zamířil ke skříňce, úmyslně se však loudal.
Snape se posadil ke stolu a ukázal na volnou židli proti sobě. Ron se na ni doslova zhroutil.
„Tak mluvte.“
„Co chcete slyšet?“
„Jak se to stalo?“
„Proč bych to měl vykládat zrovna vám?“
„Protože policie se vás bude ptát na totéž a věřte mi, že kriminálce nechcete odpovídat nepřipraven. Nabízím vám pomoc, Weasley. Pokud bude vaše výpověď v pořádku, zvýšíte svoje šance dostudovat.“
„Neudělal jsem nic špatnýho! Já jí tu extázi nedal! Vzala si ji sama. Donesla ji tam.“
„Byl jste u toho, když ji polykala?“
„Jo.“
„Jste si jistý, že vzala jen jednu?“
„V tom sáčku byla určitě jenom jedna.“
„Vy se v drogách moc nevyznáte, že?“
„Proč? Měl bych snad?“
„Od pokročilého studenta medicíny bych čekal, že pozná PMA. A že svoji spolužačku včas varuje, jaké následky by mohla mít jeho konzumace.“
„Nevěděl jsem, že je na antidepresivech, ani že si vzala prášek proti migréně. Kdybych to věděl, nedovolil bych jí, aby –“ Hlas mu zaskřípal a přešel v nářek. „Ježíši Kriste, já ji přece nenutil, aby si to vzala! Nestál jsem nad ní a nedržel jí pistoli u hlavy! Byl jsem to já, kdo ji přivezl! Všichni ostatní se vypařili, já jedinej tam zůstal a zavolal záchranku!“
Harry zabouchl skříňku hlasitěji, než měl v úmyslu. Celou jeho bytostí probíjel vztek tak silný, že ho jen stěží ovládal.
„No jo, ty za to vlastně nemůžeš, co? Venuši pozná student nultého ročníku, Rone. I kdyby nakrásně nebrala SSRI, rozhodně jsi ji neměl nechat pozřít takové svinstvo! Vždyť se před ním varuje na každé taneční párty, na každém kolejním večírku! Jenomže to bys v tu chvíli nesměl myslet tím, co máš v kalhotách...“
Ron zaťal obě pěsti, praštil jimi do desky stolu a postavil se.
„Jseš vážně takovej svatoušek, nebo si na něj jenom hraješ tadyhle před Snapem?“
„Nejsem svatej, taky si občas rád užiju, ale nepotřebuju se kvůli tomu účastnit hromadných souloží s holkama sjetýma jak moje kolečkový brusle! Hermiona ti stokrát říkala, že tohle jednou nedopadne dobře, a měla pravdu. Lavender je mrtvá. Kdo další bude muset zaplatit životem, aby ti došlo, že už kurva nejseš teenager, ale dospělej chlap, co nese zodpovědnost nejenom za sebe, ale i za druhé?“
Harry si přes rameno přehodil batoh a s prásknutím dveří opustil místnost.
Snape nechal doznít ozvěnu jeho kroků i slov a odkašlal si.
„Jestli hodláte setrvat na fakultě medicíny, mám pro vás dvě rady. Vyšetřovateli řekněte, že jste tu tabletu vůbec neviděl a jediné, o čem víte, že slečna Brownová konzumovala, je alkohol.“
Ron se znovu svezl na židli a odevzdaně přikývl.
„A ta druhá rada zní jak?“
„Máte dobré přátele. Zkuste jim více naslouchat.“