pondělí, 18. března 2019
Dean se konečně zdárně vypořádal s manželkou. Ode dneška je oficiálně rozvedený a Eloise je oficiálně exmanželkou. Musím říct, že se ulevilo i mně, ačkoli o míře úlevy, jakou pocítil on, se samozřejmě nedá hovořit.
Táhlo se to už příšerně dlouho, v rozvodovém řízení byli téměř třičtvrtě roku. Kvůli dětem, přirozeně. A kvůli majetku. Paní Eloise Thomasová, rozená Midgeonová, se totiž během soudních tahanic ukázala být mnohem materialističtější, než za jakou ji Dean považoval. A taky zarážejícím způsobem sobecká. Přestože to byla ona, kdo si bez předchozí dohody vytvořil mimomanželský vztah se svým zaměstnavatelem, tvrdošíjně odmítala přiznat vinu za rozpad manželství a neustále opakovala, že kdyby s ní Dean spal, neměla by potřebu hledat uspokojení jinde; nejdřív trvala na tom, že musí obě děti dostat do výlučné péče, neboť Dean kvůli náročné práci není schopen se o ně řádně starat – tohle stanovisko přehodnotila poté, co Deanův advokát upozornil na fakt, že si Dean v nemocnici vyjednal trvalé ranní směny od pondělí do pátku, což je přesně tatáž pracovní doba, kterou má Eloise; pravidelně zpochybňovala Deanovu spolehlivost, dochvilnost, disciplínu a životní styl, jen aby mohla co nejvíc zkrátit dobu, kterou bude se syny trávit; a ve finále se neštítila požadovat výživné v celkové výši 800 liber měsíčně navzdory skutečnosti, že budou mít rovnoměrnou střídavou péči a že jí Dean jako projev dobré vůle přenechal k užívání společně zakoupený dům na okraji Londýna, včetně veškerého zařízení a příslušenství. Jediné, co mu zůstalo, je auto, počítač a osobní věci, které si minulý měsíc přestěhoval do nově pronajatého dva plus jedna v Greenwichi. Soudce nakonec vyživovací povinnost rozumně zredukoval na polovinu, což Eloise nesla velmi nelibě, nicméně už se dál neodvolávala, poněvadž soudcovo odůvodnění, že Dean kromě jiného financuje synům veškeré sportovní a zájmové aktivity, mimořádné výdaje související se zdravotní péčí (Kyle už druhým rokem nosí rovnátka) a prázdninové pobyty, mluví vcelku jasně.
Čekala jsem na Deana před soudní budovou, taktně schovaná v autě, zatímco Eloisin milenec Gary ji doprovodil až dovnitř a po jednání spolu ruku v ruce odešli do nejbližší restaurace.
Jakmile nastoupil, čekala jsem cokoli, ale to, že se hlasitě rozesmál, mě zaskočilo. Zmateně jsem na něj zírala. Trochu jsem se bála, jestli už mu z toho všeho nehráblo.
Vysvětlil mi, že se konečně po roce volně nadechl a že si zase připadá jako svobodný člověk. Jako by neabsolvoval rozvodové stání, ale tribunál ve věci chladnokrevné vraždy.
Pohladila jsem ho po zádech a pozvala ho na smoothie.
Trochu se tomu pozvání bránil. Prý jsem jen chudá medička, takže za něj přece nebudu utrácet. Tak jsem mu na oplátku připomněla, že on právě přišel o 400 liber měsíčně, takže si taky nemůže vyskakovat. Rozesmál se ještě víc a souhlasil, že jedno smoothie na oslavu mě asi fakt nezruinuje.
Auto jsme nechali před činžákem, kde teď bydlí, a pešky došli do salaterie U Hvězdárny. Já jsem si dala špenátové s jahodami a on pomerančové s mangem a zázvorem. Vzali jsme si ho s sebou na procházku po nábřeží. Vytahoval mi pak špenát ze zubů – a já bych se kdykoli v minulosti cítila trapně, ale úsměv, s jakým to udělal, tyhle úzkostné myšlenky rozehnal dřív, než mě stačily ovládnout. Byl to úsměv člověka, který vás miluje natolik, že mu představa špenátu zalezlého v mezizubí nepřipadá nechutná, nýbrž roztomilá. Nepochybuji, že jednou tahle fáze, kdy vám na partnerovi přijde sladké i to, že mu právě ukápla slina do výstřihu, přejde, každopádně nad tím teď nechci přemýšlet.
Nechci přemýšlet vůbec.
Chci prostě jen být.
A žít.
A užívat si dlouhý polibek pod hvězdárnou a teplou dlaň v té svojí a první jarní paprsky slunce a vůni vody po holení, která přilne k mojí kůži a já ji budu cítit ještě večer, když se vrátím domů.
Jo, definitivně jsem zamilovaná.
A je to zatraceně skvělej pocit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit