Skrze jiskřící panely a oblaky dýmu se Doktor podíval na obrazovku. Překvapením mu spadla čelist a přestal hasit problémy své drahé Tardis. Pak se před monitorem přehnal obzvláště hustý mrak nazelenalého kouře. Doktor zamrkal a vrátil se k aktuálním potížím. Koneckonců, jestli viděl, co si myslel, že viděl, nemohlo to situaci zhoršit.
Pravděpodobně.
K jeho překvapení se Tardis přestala otřásat pod nárazy raket a energetických zbraní. Když nemusel zároveň hasit, provádět úhybné manévry a bránit svůj nejlepší kriketový oblek před poškozením, dostal svou loď pod kontrolu během chvilky.
Zmáčknul poslední tlačítko a jak se zbytky dýmu odsávaly z centrální místnosti, Doktor si utřel zpocené čelo.
Pak aktivoval interkom: „Turlough, potřebuju, abys zkontroloval systémy ze sekundární kontrolní místnosti. Vzhledem k okolnostem, bude lepší neriskovat.“
„Ale Doktore,“ ozval se jeho společník skoro pobaveně. „Neriskovat? Kam bychom se pak dostali? Kdo by chtěl létat prostorem a časem v bezpeí No, možná pro jednou to můžeme zkusit.“
„To bychom měli,“ zavrčel Doktor pro sebe a vytáhnul z kapsy brýle.
Aktivoval nástěnný monitor a rychle protočil Tardis. Dalečí talíře a Kyberlodě, které ještě před pár minutami společně útočili na Doktora a jeho rockovou inkarnaci, teď nehybně visely kolem dvou Tardis.
Pak se Doktor zamračil. Viděl, co si myslel. Další Tardis. Její dveře byly dokořán a vnitřek vypadal ještě hůře než jeho milovaná loď. Nebylo se co divit - Doktor nebyl uvnitř, aby jí získal zpátky pod kontrolu. Alespoň pokud ta postava ve vlajícím zeleném plášti rotující kousek od otevřených dveří Tardis byla Doktor.
Doktor se usmál: „Nikdo jiný by se takhle efektně na scéně nezjevil.“
„Některá moje já jsou až příliš dramatická,“ pokračoval polohlasem, jako by se bál, že ho uslyší. „Asi bych si se sebou měl promluvit.“
Pak zalapal překvapeně po dechu. Nahnul se k obrazovce a posunul si brýle na nose. Kousek od točícího se Doktora se ve vesmíru vznášela další postava. Chlap s velkýma ušima a černou bundou v ruce. Zjevně byl také uvnitř atmosférické bubliny vytvořené Tardis nového Doktora - sice vypadal, že je v bezvědomí, ale taky se zdál málo zmrzlý na to, aby byl vystaven vakuu déle než pár vteřin. Kdyby se tu ta Tardis objevila jen o minutu později, byl by ten chlap mrtvý. A Doktorova Tardis by na tom byla mnohem hůř.
„Deus ex machina,“ zamumlal Doktor roztržitě. „Možná bych měl přecejen Aeschylovi a Euripidovi dát druhou šanci.“
Doktor už si připravoval vhodnou úvodní větu, když sebou Tardis trhla. Doktor se zmateně podíval na centrální konzoli, po které právě běhaly jeho prsty. Doktorovo podvědomí mělo zjevně lepší věci na práci, než plánovat setkání se svými já.
„Asi je to takhle lepší,“ povzdechl si Doktor. Tak rád by měl inteligentnější společnost než sonické brýle a kytaru od Tonyho Iommi.
Tardis využila zmatku mezi svými nepřáteli. Prorazila jejich řady a prudce se rozletěla do mlhoviny. Doktor ještě zaregistroval, že rockerova Tardis byla hned za ním, než mu na povrch vědomí vyplavala nová myšlenka. Jejich nepřátelé nebyli zmatení. Vypadali spíš, jako by čekali na rozkazy. Daleci ani Kyberlidi se ale tak snadno rozptýlit nedají.
Doktor přiskočil k ovládání kamer a přiblížil si scénu, od které se vzdalovaly. Pak se opřel o centrální konzoli a zadíval se na obrazovku. Jak Dalečí talíře, tak Kyberlodě se pomalu začínaly pohybovat směrem k modré budce. Doktor deus ex machina už se zjevně dostal do své Tardis a, jestli Doktora oči neklamaly, vtahoval do ní i chlapa v bezvědomí. Na rybářském vlasci. Další věc, kterou by neudělal nikdo jiný než Doktor.
Najednou se ozvalo duté zaklepání. Doktor překvapením poskočil, než si uvědomil, že to byl ten stařík. Doktor si povzdechl a soustředil se na obličej s černými slunečními brýlemi, na jehož pozadí byla skoro stejně tmavá kontrolní místnost Tardis.
„Taky jsi schytal pár ran,“ zeptal se Doktor nevrle, „nebo ti všechnu elektřinu sežere ta kytara?“
„Náladové osvětlení,“ odpověděl rocker odměřeně. „Měl bys to taky zkusit. Bez toho svého oslepujícího interiéru by ses třeba zvládnul vyhnout alespoň jedné ze střel.“
S viditelným přemáháním přešel do normálního tónu: „To nebyli Daleci ani Kyberlidi.“
„To mi taky došlo,“ Doktor napodobil barvu hlasu svého staršího já. „Možná by sis o tom měl popovídat s tím Kobou.“
„To mám taky v...“
Doktor ho nenechal domluvit: „Teď mě spíš zajímá ten nový Doktor.“
„A jestli se neobjeví nějaké další já,“ dodal Doktor neobvykle temně.
Jeho protějšku zajiskřilo vztekle v očích - zjevně ani v budoucnosti nebude Doktor rád, když ho někdo přeruší. Když ale promluvil, jeho hlas byl skoro klidný: „Musíme zjistit, kdo posílá tyhle telegramy. Vzhledem k náklonnosti k efektním zjevením, bych se moc nedivil, kdyby to byl jeden ze mně.“
„Nemyslíš si snad, že ten...“
Rocker ale Doktora nenechal domluvit: „Ano, myslím. Co je pravděpodobnější - že ho někdo poslal, nebo že to byla scéna od Euripida?“
„I když,“ dodal vesele polohlasem, „starému Euripidovi by se líbila. A vesmír si taky užíval.“
Doktor obrátil oči v sloup, než pokračoval: „Dobrá ty zaletíš za Kobou a...“
„...ty zkontroluješ naše alter ego,“ dokončil za Doktora rocker.
„Víš moc dobře, jak je nepříjemné...,“ začal Doktor.
„...když za tebe někdo dokončuje věty?“ pokračovalo staré alter ego a provokativně se dotklo svých sonických brýlí. „Vím.“
Doktor si povzdechl, než pokračoval: „Můžeme zůstat ve spojení telegrafem.“
Už se chystal vypnout spojení, když si to uvědomil: „Víš, že moje Tardis není úplně v pořádku?“
„Ale prosím tě,“ Doktor na obrazovce odložil sluneční brýle. „Vím, jak jsem dobrý.“
„A teď,“ usmál se na Doktora, „když vím, že nevím, s kým mám tu čest, vím, že se nevrhnu doprostřed bitvy, ale použiju hlavu.“
Pak spojení přerušil.
„Hmm,“ zauvažoval Doktor nahlas, „kompliment. Zajímalo by mě, co má za problémy on.“
„Turlough?“ zavolal svého společníka na palubním telefonu. „Jak to vypadá?“
„Zdá se, že hlavní funkce jsou v pořádku. Pár drobností nefunguje, ale to není nic nového.“
„To je dobře,“ Doktor si vesele zamnul ruce, „protože letíme zpátky.“
Chvíli se z Tardislinky ozýval jen šum.
Pak Turlough odpověděl poněkud vyšším hlasem: „To jsem si mohl myslet, že neriskovací období bude krátké.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit