Stěny zmizely a konečně spatřila obzor nad nekonečnou planinou šedivého moře. Jenže její srdce se neupínalo k zemským dálavám, nýbrž k nebeské klenbě vysoko nad ní.
„…tam…“
Otevřel jsem oči. Nade mnou se obloha otevírala do modré věčnosti a mé tělo leželo v měkoučké trávě, jako by se válelo v pohodlné posteli. I přes veškerou spoušť, kterou napáchalo modré světlo, to byl nádherný svět plný krás a divů přírody. Nic mi nedělalo větší radost než se toulat v její náruči. Dodávala mi sílu a odhodlání. Kéž bych jí mohl někdy rozjasnit dny tak, jak to ona teď činila mně. Příroda tak krásná a nespoutaná, plná vášně a neutuchající touhy po doteku. Mám skoro pocit, jako bych byl její součástí. Dotýkám se jí a ona mě obklopuje.
…stékající slza…
Ztratil jsem vědomí a probudil se na okraji lesa.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Opět nádherné, úplně se mi
Esti Vera
Opět nádherné, úplně se mi vybavují letní přespávání v lese a ty kouzelné chvíle těsně nad ránem :)
Ano, je nádherné se nechat
Menhir
Ano, je nádherné se nechat pohltit okamžikem vlivů přírody :-)