6. část

Celý dům se otřásl v základech. John se málem skulil na tělo mrtvého bezdomovce, ale na poslední chvíli udržel rovnováhu. Opět se ozval Zvuk a potom, jakoby se lžíce bagru zakousla do střechy domu, se ozvaly zvuky drcených tašek. Na nic nečekal, otočil se na místě a utíkal směrem ke dveřím. Dům se znovu otřásl a Johna zasypala sprška omítky. Před ním, v temném otvoru vstupu do domu, se něco pohnulo. Cár tmy se se zasyčením protáhl po podlaze směrem k němu. John se pokusil zastavit a zahnout do obývacího pokoje, ale povedlo se mu akorát uklouznout na kousku suti. Ztuhlý strachem pozoroval jak stín před ním nabírá rozměrů. Potom se Zvuk ozval potřetí a strop chodby se vyboulil, zapraskal a potom se ve spršce suti zřítil. Přímo na stín dopadl trám a vzápětí druhý, potom ho zasypala sprška drcených cihel a tašek. Něco pohřbené pod sutí vydávalo nelidský křik. John sebral petrolejku a během okamžiku proskočil dírou ve zdi.

Mezi stromy se zastavil těžce lapajíc po dechu. Něco za ním ve tmě pokračovalo v demolici domu. S trochou přemáhání se dal znovu do běhu. Když doběhl zpět k žebříku do korun stromů, uslyšel za sebou tříštění lámaných stromů. V panice začal šplhat. Nedostal se příliš vysoko když něco narazilo do kmenu pod ním. Stěží se udržel na žebříku, ale pustil lampu, která se ve spršce ohně roztříštila na zemi. Oheň se rychle rozšířil v hromadách listí. Koutkem oka zahlédl něco mohutného na pozadí plamenů a potom ho něco chytilo za rameno a přimáčklo ke stromu. Mezi stromy pronikly první paprsky vycházejícího slunce.

***

Probudil se zborcený letovým potem. Celé tělo ho bolelo, ale především rameno měl jako v jednom ohni. Když sundal košili, uviděl nalévající se fialovou modřinu. V mžiku na sebe hodil kabát, sebral klíče od auta a vzápětí se už řítil po schodech

“Těžká noc, pane?” změřil si ho recepční při odchodu. John ho jen odmávl rukou a vyrazil ze dveří.

***

Dům Millerů vypadal úplně stejně jako den předtím. Obhlédl místnosti v přízemí a vyběhl do druhého podlaží. Ani tam po bezdomovci Adamsovi nebylo památky. Těžce oddychujíc se posadil zády o zeď a opřel hlavu do dlaní. Byl to jen sen. Jako všechny sny předchozí. A přesto! Držel Adamsovo chladnoucí tělo v rukou. A potom… Na okamžik se zastavil, když drobná zapomenutá informace v jeho mysli vyplula na povrch.

‘Naposledy chlapce viděli na jejich pozemku, někde tam měli domek na stromě,’ řekl mu šerif Johnson.

Křečovitě se sebral ze země a vyšel za dům na zarostlou zahradu. Za ní se tyčila hradba stromů. Kovanou brankou prošel mezi vzrostlé kmeny a jeho kroky kopírovaly jeho útěk z předchozí noci. Přítmím lesa nevedla žádná pěšina, přesto šel najisto. Netrvalo dlouho a uviděl svůj cíl. Několik metrů před ním ve výšce několika metrů nad zemí byla dřevěná bouda. Pomalu a opatrně vylezl do koruny stromu po šprušlích napůl zarostlých do dřeva stromu.

Budka zevnitř vypadala ještě menší, než z venku. Tam kde očekával kulatý stůl z leštěného dřeva, byla jen přelomená deska z dřevotřísky. A místo židlí kolem kdysi stály dřevěné putýnky od ovoce, teď ležící rozlámané na kusy. I petrolejka, přestože úplně rezavá, tam visela na hřebíku. Kniha! Kde je ta kniha?!, proletělo mu hlavou. Třesoucíma rukama začal přehazoval kusy dřeva, když narazil na kovovou schránku. Nedočkavě zarazil kus latě pod víka a zatlačil. Rezavé panty povolily a víko odskočilo. Uvnitř ležel starý vázaný sešit s rozpadající se vazbou. Na přední straně se skvěl nápis napsaný dětskou rukou.

KRONIKA SOUMRAKU