Ve spárech Raků - XXXIII.

Kdysi dávno někdo prohlásil, že lepší je problémy řešit ráno. Nejen že jste vyspalí a máte dostatek energie, ale navíc je světlo a tak i ta sebevíc bezvýchodná situace se najednou jeví jinak.

Dryn si pomyslel, že to musel být naprostý idiot a kdyby ho potkal, asi by ho nakopal do koulí. Právě nad tím přemýšlel celou snídani. Tak jako předchozího večera seděl proti Horovi. Ale tentokrát nebylo ani jednomu do řeči. Ne, že by předchozího večera měli povídavou náladu.

„Tak sem s tím geniálním nápadem,“ přerušil ticho Hora a zadíval se na Balíka.

„Co tě vede k myšlence, že mám nápad?“ odpověděl mu Balík a lehce se pousmál, než se napil čaje.

„Protože tě znám jako vlastní boty. Poznám, když máš něco za lubem. A teď se tváříš tak, že se ti hlavou honí jediná myšlenka. Už se nemůžeš dočkat, jak se budu tvářit, až mi to povíš. Takže dělej, nenapínej,“ pobídl ho Hora a odložil prázdný hrnek.

„Vzpomínáš na tu vesnici pod skalou, která je opuštěná?“ začal Balík a Hora kývl na souhlas. „Tys sem přišel později. My tam ale žili. A odstěhovali jsme se jen proto, že jsme se báli, že se utrhne převis a pohřbí nás zaživa. Od té doby se marně snažíme přesvědčit děti, aby tam nelezli. Nechceme, aby se jim něco stalo.“

„Asi tuším, kam míříš,“ ozval se Dryn. „To je šílené!“

„Respektive jsme nikdy nechtěli, aby se tam někdo zranil. Ale tentokrát to zařídíme tak, aby se převis utrhl. A pohřbil pod sebou co nejvíc lidí bude možné,“ dodal Balík.

„To je šílené,“ zopakoval Hora Drynova slova. „To nemůže vyjít.“

„Ten převis drží silou dračí vůle. Stačí mu jen trochu pomoc a zřítí se,“ stál si Balík za svým názorem.

„Jestli tohle vyjde, začnu se modlit k drakům,“ zakroutil nevěřícně hlavou Dryn.

„Měl bys začít už teď. Ať máme alespoň trochu šanci, že to přežijeme,“ dodal Hora a Dryn s ním musel v duchu souhlasit.