Albus Severus Potter a ztracená fantastická zvířata

Byl krásný slunečný zářijový den a Potterovi se chystali na londýnské nádraží King’s Cross. Albus Severus se chystal do sedmého ročníku. Dost ho překvapilo, že teď už sovy nenosí poštu, ale všechno se posílá přes magi-mail. Prý to nebude moc nápadné. Albusův starší bratr James Sirius už pracuje na ministerstvu, takže na nádraží šli s rodiči jen Albus a jeho sestra Lily. Poté, co se nenápadně dostali mezi nástupištěm č. 9 a č. 10 skrz přepážku na nástupiště 9 a ¾, nastoupili Albus s Lily do Bradavického expresu.
Vlak se rozjel a u dveří se objevila čarodějnice s vozíkem a zeptala se jich: „Dáte si něco?“.
„Ne,“ odpověděli Albus s Lily a čarodějnice popojela o kupé dál.
Cesta ubíhala rychle a za pár hodin byli na stanici u Bradavic. S poloobrem Hagridem všichni prvňáci nasedli na loďky a pluli přes Černé jezero k hradu. Ostatní jeli kočárem. Vešli do Velké síně hradu a usadili se. Albus si jako vždy sedl ke Scorpiusovi Malfoyovi, který byl ve Zmijozelu jeho nejlepší a vlastně i jediný kamarád.
Prvňáci se rozřadili do kolejí a ředitelka Minerva McGonagallová představila učitele: „Bylinkářství vás bude učit profesor Neville Longbottom, obranu proti černé magii bude učit profesorka Porpentina Goldsteinová, přeměňování budu učit já, nový předmět zvaný magizoologie bude učit profesor Newton Scamander a lektvary bude učit profesor Severus Snape. Neptejte se mě, jak ožil, já to taky nevím.“
Pak začala jako každý rok hostina. Albus neměl moc hlad, a tak snědl jen muffin s příchutí žužu bonbónů. Po hostině je prefekt Zmijozelu odvedl do Zmijozelské společenské místnosti a Scorpius s Albusem se ubytovali jako vždy nejblíže ke dveřím do společenské místnosti a šli spát.
Ráno všude panovala mrazivá atmosféra. Ředitelka oznámila studentům: „Z učebny magizoologie utekl Obscurus. Je velmi nebezpečný. Podle popisu z knihy profesora Scamandera Fantastická zvířata a kde je najít je to magický parazit, který vzniká v magicky nadaném dítěti, které o svých schopnostech neví, nebo je moc nepoužívá. Na pozoru by se měli mít zvláště první a pro jistotu také i druhý ročník.“
Albus šel do bradavické knihovny si chtěl přečíst něco víc o Obscurovi. Naštěstí byly knihy seřazené podle abecedy, a tak knihu profesora Scamandera našel rychle, ale tam Obscurus víc popsaný nebyl, takže to bylo zbytečné. Vrátil se do Zmijozelské společenské místnosti, kde měl každý student vlastní počítač na psaní magi-mailů a večer rodičům napsal:
Ahoj mami a tati,
ve škole je spoustu nových věcí, hlavně profesoři, panu profesoru Scamanderovi je dokonce 126 let. Jeden z profesorů tvrdí, že se jmenuje Severus Snape, ale o něm jsi mi, tati, říkal, že ho před 25 lety zabil had. Ten mi právě vzkazuje, že od té doby, co se kolem Voldemorta začal motat ten had, začal každý den polykat tabletky protijedu, a ty sis myslel, že když ho ten had pokousal, tak umřel. A taky jsi prý plagiátor a neumíš vymyslet originální jméno pro svého syna.
Máme tu nový předmět. Jmenuje se magizoologie a učí jí právě pan profesor Scamander. Jinak nic nového, kromě toho, že utekl z jeho učebny Obscurus a my si máme dát pozor.
S pozdravem,
Albus
Další dny probíhaly stejně. Normálně se učilo, akorát si studenti museli dát pozor na Obscura. Ke konci října Albus se Scorpiusem dostali od ředitelky úkol, aby vyzdobili Velkou síň na předvečer všech Svatých. Předvečer dopadl dobře, nic se nepřihodilo a Skoro bezhlavý Nick si se Scorpiusem a Albusem povídal, přestože byli ve Zmijozelu.
Další den si Albus koupil za pár galeonů nové číslo Denního věštce a v něm byla místo článku od Rity Holoubkové první kapitola nějakého nového románu od neznámého, geniálního autora. „No nic, tak já jdu číst,“ řekl si pro sebe Albus a začal číst. Když se dostal ke Snapeovi a kopretinám, tak ten Denní věštec zmuchlal.
Ráno napsal dopis magi-mail šéfredaktorce Denního věštce Joanne Rowlingové, co je v Denním věštci sakra za povídku a proč už tam nejsou články Rity Holoubkové. Ne, že by ho to nějak extra zajímalo, ale rozhodně to bylo lepší než ta povídka. Odpověď přišla odpoledne a v ní Rowlingová vysvětlila, že Rita Holoubková byla vyhozena z Denního věštce kvůli jejím lživým článkům.
Po dočtení magi-mailu od Rowlingové Albus spěchal se Scorpiusem na hodinu magizoologie. Profesor Scamander mu ale na hodině přišel hodně divný, stále něco pil z takové malé lahvičky.
„Asi nemá normální láhev na pití,“ pomyslel si Albus, ale stejně mu to přišlo podezřelé. Také byla pod tabulí truhla. Na co asi byla?
Další den ráno oznámila ředitelka McGonagallová, že zmizela Rose Weasleyová.
Albus řekl Scorpiusovi, že ji musí zachránit, i když by jim to jakožto studentům Zmijozelu mělo být jedno. Přiběhla za nimi Albusova sestra Lily, že jim pomůže najít a zachránit Rose, protože je to její kamarádka, a přece by jí nenechala ve spárech toho monstra.
„Možná Ufňukaná Uršula něco ví,“ napadlo Scorpiuse, který byl do Rose zamilovaný, a tak šli do dívčí umývárny.
Uršula jim pověděla: „Ano, viděla jsem Rose. Šla otevřít Tajemnou komnatu, ale nepovedlo se jí to, protože jsem jí nejdřív zabránila, ale potom po mně hodila knížku. Shodou okolností to byl Harry Potter a Tajemná komnata od J. K. Rowlingové.“
Scorpius jí skočil do řeči: „To je ta šéfredaktorka Denního věštce, ne?“
Uršula se na něj zamračila a pak pokračovala ve svém vyprávění: „Poté proklouzla pod hrad, ale zasekla se u posledních dveří, u kterých bylo potřeba promluvit hadím jazykem, což ona neuměla, tak jsem jí přifoukala provaz, aby mohla vylézt, protože jsem se toho lana jako duch nemohla dotknout. Poděkovala mi, ale byla divná. Jako by byla něčím posedlá.“
„Ale ne! Obscurus!“ vykřikl Albus, „Musíme ji hned najít!“
„Zeptejte se Skoro bezhlavého Nicka. Ten o studentech v nebelvírské koleji ví úplně všechno,“ poradila jim Uršula.
„Úplně všechno?“ zeptal se Scorpius.
„Ano. Třeba i to, že jsi zamilovaný do Rose. Už to ví úplně všichni ve škole. I ředitelka.“
„Cože?!“ vykřiknul Scorpius, zatímco Lily a Albus se pochechtávali.
Skoro bezhlavý Nick jim řekl, že šla do Nebelvírské společenské místnosti. Tam ale Scorpius a Albus nemohli, a tak vymysleli plán. Lily šla za Rose s tím, že jí potřebuje něco ukázat a šly spolu do chodby u Velké síně. Mezitím Albus se Scorpiusem poprosili profesora Snapea, že potřebují pomoct. Nevěděli totiž kouzlo, kterým by vymítali Obscura z Rose. Naštěstí to kouzlo Snape věděl, ale upozornil je, že je to velmi nebezpečné a Rose to nemusí přežít. Naštěstí Obscura z Rose dostal, zavřel ho do skleničky a Rose byla opět v pořádku. Snape odkráčel se skleničkou do své učebny s tím, že to profesoru Scamanderovi za trest dá až na konci školního roku.
Ředitelka McGonagallová odjela do Londýna na audienci u krále Karla III. Dohodli se na míru mezi mudly a čaroději. Britská královská rodina byli totiž jediní mudlové, kteří o čarodějích a hlavně Bradavicích věděli. Ředitelku McGonagallovou zastupovali po dobu její absence ministryně kouzel Hermiona Jeane Grangerová-Weasleyová a bystrozor Harry Sirius Potter. Den utekl jako voda a ředitelka přijela k večeru.
Další týden Albus a Scorpius přitáhli vánoční stromeček a společně s Lily a Rose ho ozdobili. Mezitím ředitelka McGonagallová zabarikádovala vchod do Tajemné komnaty, aby už se tam nikdo nikdy nedostal. Vánoce a svátky proběhly v klidu a vůbec nic se nestalo, když tu jednou na Silvestra zmizel další magický tvor ze Scamanderovy učebny. Byl to hrabák, který není nijak nebezpečný. Podle Scamanderovy knihy připomíná většího krtka a miluje třpytivé předměty.
Kromě zmizení hrabáka se nic víc nestalo, a tak studenti a profesoři mohli v klidu slavit příchod nového roku. Ráno ředitelce McGonagallové zmizel perlový náhrdelník a naštvala se na profesora Scamandera. Nařídila mu, aby hrabáka i s ukradenými předměty okamžitě našel a zamkl. Scorpius, Albus, Lily a Rose ho sledovali, dokud nevešel do dívčí umývárny a hrabáka začal kouzlem ovládat a nařídil mu, aby mu z Tajemné komnaty přinesl baziliškův zub, aby mohl oživit Voldemorta.
To už se Albusovi a jeho kamarádům přestalo líbit, a tak na něj Albus vyslal odzbrojovací kouzlo Expelliarmus. Profesor Scamander dopadl na zem a hůlka se mu vytrhla z ruky. Kouzlo na hrabáka přestalo fungovat a skočil Albusovi do náruče. Najednou přiběhla ředitelka McGonagallová a vyděšeně se zeptala, co se děje. Albus na profesora použil kouzlo Revelio a on se proměnil na pána, který byl Albusovi povědomý. Jako by ho už někde viděl.
V tu ránu si vzpomněl, kde ho viděl: „No jasně! Je to Rodolphus Lestrange. Viděl jsem ho v Denním věštci před třemi roky, když utekl z Azkabanu. Byl to manžel Bellatrix Lestrangeové, dokud ho nepodváděla s Voldemortem. A aby vypadal jako profesor Scamander, tak pil Mnoholičný lektvar.“
Překvapené ředitelce to už také došlo a poslala dopis pro Ministerstvo kouzel, aby si pro něj stráže z Azkabanu přijeli a dali ho zpět do místnosti s Dolores Umbridgeovou. Rodolphus ji ale prosil: „Ne, prosím ne! Umbridgeová je šílená! Každý den jsem si od ní musel vyslechnout kázání, že přeřezávat pilkou mříže je špatné. Prý mám čekat, až mě pustí. Pak také každý den poukazovala na neschopnost učitelského sboru v Bradavicích. To už naštvala i stráže, takže dostala poznámku a dočasné vymazání paměti.“
McGonagallová mu na to řekla: „No vidíte! Už si Vás nebude pamatovat… nějakou dobu.“
„Ale ta paměť se jí už vrátila. To je právě jeden z důvodů, proč jsem utekl,“ odpověděl ředitelce Rodolphus Lestrange.
„A kde je opravdový profesor Scamander?“ zeptal se Albus.
Rodolphus odpověděl: „Je svázaný v té truhle pod tabulí v jeho učebně.“
Albus si pomyslel: „Já věděl, že v té truhle něco bylo.“
Došli s ředitelkou do učebny profesora Scamandera a otevřeli truhlu. V ní skutečně byl profesor Scamander, a tak ho Albus společně se svými kamarády Scorpiusem, Lily a Rose rozvázali a Albus hrabáka zavřel do Scamanderova kouzelného kufříku.
Ministerstvo kouzel usoudilo, že okamžité přiznání Rodolphuse Lestrange byla polehčující okolnost, tak mu snížili trest na 3 roky v Azkabanu. V něm dostal místnost naproti Dolores Umbridgeové, takže si od ní stejně dál musel vyslýchat ta kázání. K nim ještě každý den přidala výtku „Jak to, že jsi mě při útěku nevzal s sebou“.
Zbytek školního roku už studenti strávili v klidu a v červnu se vyhlašovala kolej, která ten školní rok vyhrála školní pohár. Poprvé v historii Bradavic to bylo nerozhodně. Zmijozel a Nebelvír měli úplně stejný počet bodů, takže jim ho ředitelka nemohla předat. Tak vymyslela odznáčky s nakresleným zlatým pohárem a všem studentům Nebelvír a Zmijozelu je rozdala. Poté studenti prvního ročníku odjeli na loďkách přes Černé jezero na stanici bradavického expresu, ostatní samozřejmě dojeli ke stanici kočárem, a rozloučili se se všemi profesory a s Hagridem a odjeli domů.