Anetě Novikové jsou pravidla jedno (ale příjde si pro to, co považuje za své)

Aneta vidí.
Vidí stopy zápasu, vidí Davidovo pistoli v popelnici, vidí slzy, které se Radim snaží zadržet, vidí špínu a vidí i injekční stříkačku se zbytkem uspávadla.

Aneta slyší.
Slyší ryk ulice, slyší výslechy ochlastů a pobudů, ale slyší i opatrné šeptání, když se krčí v narkomanském doupěti v rohu a předstírá, že by se ani na nohy nepostavila.

Aneta mluví.
Nebojí se a mluví, ptá se, vyhrožuje, vyslýchá, mluví, někdy se i bije. A uklidňuje Radima.

Aneta je na stopě.
A až toho hajzla najde, oh,...
Ten bude litovat, že jen pomyslel na to, že by mohl Davida unést.