Léto V

Rezidence je v magické dimenzi. Končí přímo za dvoumetrovou kamennou zdí. Když Olena přeleze zeď, ocitne se zpátky na zahradě.
„Tudy se ven nedostaneš.“
Má na sobě vytahaný svetr a roztrhané džíny. Modrošedé oči s inkoustově černou skvrnou jako od zbloudilé tetovací jehly.
„Nepřibližuj se.“
Zavrtí hlavou. „Zplodit dědice, než se zcela změním v démona? Ne. Pojď.“
Jezírko. „Moje tajná úniková cesta.“ Úšklebek. „Jmenuji se Aleksandr. Dlužil jsem ti život. Teď už ti nic nedlužím, že?“
V hladině zasvítí portál.
„Už mně nic nedlužíš, Aleksandře.“
Jeho tvář ztvrdne a potemní.
„Utíkej jako o život,“ řekne a strčí Olenu do portálu.