Léto IV

Promočená potem doklopýtá do sprchy. Ruslana jí půjčí šaty. Přízrak ze zrcadla se vrátí, když Olena dopíjí kávu.
„Otec tě chce vidět.“ Zní to jako povzdech.
„Jsi v bezpečí před Militií. Nic ti nebude chybět. Být tebou, neodcházel bych. Tvá krev je v mém rodě vítána. Mám tři pohledné syny. Vybrala sis už dávno.“
Za ní prásknou dveře.
Obrací se jí žaludek. Pomyslí na Vrbenského. Co má dělat?
„Děkuji za nabídku,“ řekne pomalu, „ale nemůžu ji přijmout. Neznám ani jeho jméno.“
Náhle má v hlavě vatu. Vlastní vůle je pryč. Známý pocit.
„Rozhodnutí je na tobě. V každém případě zůstáváš.“