Hlouběji do minulosti (1950)
Předchozí část: http://sosaci.net/node/36357
Nejdřív jsem myslela, že budu muset zůstat u Česťovo příběhové linie a narušit tak střídání pohledů. Nakonec to přeci jen šlo dát na Vypravěče.
Když byl ještě Jindřichem, měl svůj život naplánovaný do posledního detailu – lukrativní práce s pohodovým kolektivem, dokonalá rodina, domov plný lásky. Vzdušný zámek, o který se sám připravil, když se stal Vypravěčem. A který mu překvapivě ani trochu nescházel.
Kdyby byl stále Jindřichem, asi by se v této situaci zhroutil. Schoval by se do svého pokoje a předstíral by, že se nenarodil. Nyní však byl Vypravěčem a učinit vážné rozhodnutí pro něj bylo stejně přirozené jako dýchat.
Otevřel bránu do minulosti. Otočil se k Čestislavovi a Zuzaně, aby se rozloučil. Poté vstoupil do brány, která jej dovedla do roku 1741.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dobře kontrastní
Dobře kontrastní
děkuji
děkuji
Tohle se mi moc líbí. A navíc
Tohle se mi moc líbí. A navíc na mě ten vzdušný zámek ani nedělá kdovíjaký dojem - ono je to možná dohromady dobré a správné, ale nějak mám tendenci v tom vidět takový ten trochu kariéristický sen, který mi moc sympatický není.
A taky je hezky vidět, jak do toho Vypravěče opravdu dorostl. Oni mu řekli, že prokázal, že jím je, a je to znát.
U Jindřicha to spíš byl
U Jindřicha to spíš byl takový ten klukovský sen. On si za ním ani tak moc nešel. Prostě ta představa, co ho jednou napadla a co by se mu líbila, kdyby mu spadla do klína.
Jsem ráda, že tu ten "přerod" ve Vypravěče je cítit. On už opravdu Jindřichem není. A tohle je ta chvíle, kdy si to naplno uvědomil.
To je dobře, že mu nescházel
To je dobře, že mu nescházel :) je to muž na svém místě..
:-) Jsem ráda, že si to o něm
:-) Jsem ráda, že si to o něm myslíš