Ať mě nevidí umírat (1741)
předchozí část http://sosaci.net/node/37001
Vypravěč měl co dělat, aby starce udržel na nohou. Věděl, že mu nedokáže pomoc. Od smrti jej dělily už jen hodiny. Tělo pomalu přestávalo poslouchat svého majitele.
„No tak, vydržte. Ještě chvíli a budete v pohodlí,“ mluvil k muži uklidňujícím hlasem. Nezdálo se však, že by stařec něco slyšel.
„Kam ho vedete?“ ptala se neustále dívka, ale Vypravěč odmítal odpovědět. Měl před sebou cíl a musel se k němu dostat co nejdříve.
„Prosím. Ať mě nevidí umírat,“ pronesl znenadání stařec.
„Nebojte. Neuvidí,“ odpověděl Vypravěč.
V tu samou chvíli se za nimi ozvala dutá rána, jak bezvládné tělo dopadlo na zem.
Pojato trošku morbidněji - materiálem je zde myšleno lidské tělo.
Ať už mi to projde nebo ne, na víc nemám sil.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No únava to nepochybně je,
No únava to nepochybně je, smrtelná únava. Moc smutné je to.
Já si až teď všimla, že jsem
Já si až teď všimla, že jsem nereagovala. Omlouvám se a děkuji za komentář
nj doba morová, to se dalo
nj doba morová, to se dalo čekat.
Ještě štěstí, že Rokycany
Ještě štěstí, že Rokycany postihla jen jednou
Ach jo, to je bolestný. Jen
Ach jo, to je bolestný. Jen jsem pořád zvědavá, jak to souvisí..
No, pomalu se blížíš zjištění
No, pomalu se blížíš zjištění.