Dobrodružství
Sledoval zrovna ruch nádraží, když si k němu najednou přisedla mladá prodavačka lístků.
„Proč na mě pořád mrkáte?!“
„Nemrkám. Jen mi něco spadlo do oka,“ odvětil s klidem.
Chtěla něco namítnout, ale místo toho rychle vytáhla kapesník a začala smrkat.
„Neměla byste být v práci, když jste nemocná...“
„A vy byste neměl posedávat na nádraží, když nikdy nikam nejedete! Nechcete si konečně jednou koupit lístek?“
Lehce se usmál. „Nemůžu odjet. Mám tu lásku svého života.“
„Tak kupte dva.“
„Kam to bude?“
„Dvakrát do Prahy, prosím.“
Venku lístky vzal, zmačkal a vyhodil do nejbližšího koše.
Na dobrodružství už si připadal starý.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je krásně romantické :)
To je krásně romantické :)
Děkuji :)
Děkuji :)
To se mi líbí.
To se mi líbí.
Škoda, že si připadal starý. Moje prababička říkávala, že každý je starý tak, jak se cítí.
To jsem ráda. A nezoufej, já
To jsem ráda. A nezoufej, já jsem pevně odhodlaná ho během toho měsíce přesvědčit, že zas tak starý není :)
Velmi pěkné. Líbí se mi, že
Velmi pěkné. Líbí se mi, že ty lístky jí pro radost koupil.
Děkuji, původně tam ani nic
Děkuji, původně tam ani nic takového být nemělo, ale ty postavy si dělají, co chtějí :D
Moc líbí. Radost číst. A
Moc líbí. Radost číst. A mrknutí a smrknutí velmi chytře zapojeno. Vlastně vyprávíš jako nádraží: je v něm něco jednoduchého až prostého, ale pod vnějškem je starobylost a spousta příběhů.
Mockrát děkuji, Tvůj komentář
Mockrát děkuji, Tvůj komentář mě obzvlášť potěšil.
škoda, že ji nepozval. Tak
škoda, že ji nepozval. Tak třeba příště
Díky za komentář, třeba
Díky za komentář, třeba příště :)
Ach, škoda. Ale je to i tak
Ach, škoda. Ale je to i tak krásné :)
Děkuji :)
Děkuji :)
Mně to přijde hrozně smutné.
Mně to přijde hrozně smutné.
Díky za komentář, bohužel to
Díky za komentář, bohužel to teď vypadá dost smutně a beznadějně, ale slibuji, že se to zlepší :)