Srdce touhy
Stát a hledět někam tam, k Šedým přístavům a zůstat. Tušit, ne vidět za mraky slunce, doufat a nezmrznout. Dotýkat se prsty zrcadla a trpět, protože není země za zrcadlem. Unikat pohledem do výšky, protože tam, kam už nelze letět, je někde Laputa. Cítit a dýchat štěstí, které nemůže být naše, a měnit se v mořskou pěnu. Dotáhnout aspoň tu kostru, když už jsme prohráli. Milovat, nepromluvit a přijmout svou samotu. Toužit po obzoru, po doteku té záře, které se nedá dotknout, protože jsme lidé, protože naší nejvlastnější skutečností je touha, protože naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v Tobě.
Letos vůbec nevím, jestli budu něco psát, ale jak znám DMD, nějaká témata budou příliš lákavá, než abych je minula...
Každopádně jsem moc ráda, že tu jste.
Požehnané Velikonoce vám všem!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásně poetické... A ten
Krásně poetické... A ten Augustin v závěru! Tenhle citát mám hrozně ráda :)
Já taky. :) Díky moc!
Já taky. :) Díky moc!
Já ti to jenom tiše
Já ti to jenom tiše osrdíčkuju a půjdu brečet do koutku, jo?
Dobře, já zatím budu hodovat
Dobře, já zatím budu hodovat na Tvé nové jahodě, nevadí? <3
To je moc krásné! (a se
To je moc krásné! (a se psaním to mám letos podobně... :-)).
Díky moc. :)
Díky moc. :)
To je tak moc krásné <3 já
To je tak moc krásné <3 já jsem moc ráda, že tu jsi, a jsem vděčná i za jediné tvé drabble, protože bez tebe by to nebylo ono :)
"... a měnit se v mořskou
"... a měnit se v mořskou pěnu." Krásně napsané (a pravdivé).
Děkuji moc za komentář, moc
Děkuji moc za komentář, moc mě potěšil. :)