Ve zbrani
A šípek voněl stále víc
až vzduch byl plný metafor
a já, nemyslíc na odpor,
deváté vlně spěla vstříc.
Pražský kouzelník nejprve nechápe, čemu čelí. Sevře Martinova pouta, šikuje vločky k obraně. Čeká rovnocenný duel.
Nedostane jej. Sychravo leží obnaženo, jsem nejmocnější čarodějnice Šumavy a zuřím. Otvírám stavidla pandemoniu.
Žárem výhně přervu jeho kouzla. Zaplavím ho, vniknu mu za oči.
Šípkovou finesu vzal ďas. Chci, aby se bál.
Padá, prosí, dav šumí, ale mě nezajímají. Martin je můj. Ublížil mu. Spálím jeho, spálím třebas celý Krumlov.
Řeku mého hněvu přehradí známý dotek, objetí. Pouštím kořist, oddychuji přesycená magií.
Martinova ruka v mých vlasech se třese, ale zlatavý hlas pevně uklidňuje dvořany. "Jen lekce úcty ke starším," říká železnou notou.
Mám dneska bolehlav jak střep, tak zcela upřímně akorát doufám, že všechny věty dávaj smysl a jsou česky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Parádně rozzuřená čarodějnice
Parádně rozzuřená čarodějnice!
Děkuju!
Děkuju!
No wau! WAU!
No wau! WAU!
Tiše závidím tvůj talent.
Och, od tebe to obzvláště
Och, od tebe to obzvláště potěší, protože já tvůj taky :)
Hele, dokud s bolehlavem jak
Hele, dokud s bolehlavem jak střep vyplodíš slovo jako pandemonium, je to hodně dobrý. :D Výborně popsaná scéna a dost rychle zatnutý tipec.
Děkuju. Já tohle drabble měla
Děkuju. Já tohle drabble měla naštěstí trochu rozepsaný už ze včera ;)
I já ti závidím talent. Píšeš
I já ti závidím talent. Píšeš skvěle.
Děkuju!
Děkuju!