Tentokrát to mělo jiný důvod.

Spěchali.
Kde to bylo možné a cesta se rozšiřovala i běželi. Garalt vedl Elzee za ruku, pro něj noc nepředstavovala problém. Dívka se držela statečně, ale po chvíli začala popadat dech. Geralt tedy zvolnil. Blížili se k začátku údolí.

Po kratším boji získali od vracejících se lapků Marigoldovu loutnu s kloboukem a zabavili jim lucernu.

Věděli, že tudy jdou správně.
Z dálky zaslechli volání o pomoc.
Marigold.
Vpadli na mýtinku, uviděli barda jak huláká, zavěšený za ruce a nohy na větev statného dubu.

„Tak takto jsem jej nenašel poprvé," pronesl Geralt k Elzee. „Tentokrát jen nezneuctil nějakou dceru či sestru."