Dárek pro Crowleyho

Rok: 
2013
Obdarovaný: 
Zuzka

Pršelo. Už čtyři dny vytrvale a vlezle pršelo. Temže se leskla a lidé, nakupující vánoční dárky, zápasili kromě balíčků i s deštníky.
Crowleymu se z tohohle počasí chtělo vždycky spát. Takže už čtyři dny ležel zahrabaný v posteli. Většinou opravdu spal, ale v krátkých chvílích procitnutí se dostal i k přemýšlení. Po tom letním apokalyptickém pokusu jeho spojení s peklem zmizelo a Crowley se cítil poněkud nejistě. Co si zase ti dole vymyslí? Rád by to probral s Azirafalem, jenže anděl nebyl k zastižení. Pak tu byl ještě jeden problém, o kterém si Crowley zakázal přemýšlet. Nefungovalo to. Myšlenky mu vířily hlavou jako suché listí ve větru a Crowley začínal chápat, proč se občas ti lidé zblázní. Ležel v posteli a zíral do stropu. Pod okny mu prošli koledníci. Zněli nadšeně a mokře. Crowley zíral a za chvíli se přistihl, že si tu koledu brouká! Dost! Rázně vstal z postele. Prostě s tím bláznivým andělem musí mluvit!
Udělal krok směrem k hromadě oblečení, když zakopl o přikrývku a zhroutil se na zem. Při všech pekelných démonech, to mu snad někdo dělá schválně! Vztekle vstal a naházel na sebe oblečení. Ještě pět minut v tomhle bytě a doopravdy zešílí. Zamířil ke dveřím. Než stačil vzít za kliku, ozval se zvonek.
Crowley vztekle otevřel. Ve dveřích stál Azirafal.
"Kdes byl?" vyštěkl na něj ďábel a odkráčel do kuchyně.
Azirafal udivěně pozvedl obočí.
O deset minut později seděli v kuchyni, před Crowleym stál hrnek s čajem, anděl usrkával kakao.
"Takže nic. Nic a nikdo."
Azirafal zamyšleně kreslil prstem po stole.
"Nech toho! Uděláš mi na něm šmouhy!"
"Nejsi nějaký podrážděný?"
"A proč bych neměl být? Něco se určitě chystá, ty si tu v klidu sedíš a já sem neudělal zlý skut- mhmm," zakuckal se Crowley a pokusil se utopit čajem.
"Neudělal co?"
"Nic," zahučel Crowley.
Azirafal se zazubil a přehnaně nevinně se otázal:
"A jak jde vlastně ten tvůj byznys?"
"Jaký?" dělal ze sebe hlupáka Crowley.
"Ďábelský. Svádění, pokoušení, uvádění na scestí, pekelné našeptávání, kletby a tak."
"Ty tomu nerozumíš," zavyl Crowley, "jestli s tím rychle zase nezačnu, ONI na to přijdou!"
"Ale vždyť se od léta neozvali."
"To nic neznamená. Znám je. Zalezlí někde dole kujou pikle."
"Že bys dostal zase na starost Antikrista?"
"Sotva."
"Tak co budeme dělat?" zeptal se po chvíli ticha anděl.
"My?"
"No, totiž...," Azirafal se rozhodl postavit se k tomu čelem a kromě toho mu lhaní stejně strašně nešlo.
"Já jsem na tom stejně. To neodbytné nutkání páchat dobré skutky zmizelo. No, téměř," řekl po krátkém zamyšlení, "pomohl jsem nějakým stařenkám s nákupy a poradil turistovi."
"Takže ty nepácháš dobré skutky a já nepáchám zlé. To není dobré. My vlastné neplníme svoje poslání!" Crowley si nervózně hryzal nehty.
"Víš, co nám udělají, až na to přijdou?"
Anděl zvedl oči ke stropu.
"Mě zřejmě svrhnou do pekla."
"A mě uvrhnou do nejhlubších pekel!" zakvílel Crowley.
Nechtěl do pekla. Na Zemi se mu líbilo.
"Já bych ti opravdu rád pomohl, jenže ti nahoře se taky neozývají. Připadám si jako hlupák. Jeden odříká formule, zamává patřičně rukama a místo spojení s Nebesy zírá na prázdný magický obrazec. Je to znepokojující a tak... lidské," dokončil anděl neobratně.
"Tak bych snad byl raději člověk," zašeptal Crowley a pak najednou ožil.
"Myslíš, že by to Adam udělal? Mohl by. Ze staré známosti..."
Azirafal se chvíli tvářil zaraženě, ale pak se rozzářil.
"Jedeme!"
Jeden anděl, zřejmě brzy ďábel a jeden ďábel, zřejmě brzy úpějící troska na dně pekelném se hnali směrem k Dolnímu Tadfieldu. Azirafal se už dávno vzdal snahy přimět Crowleyho dodržovat dopravní předpisy a kromě toho to byl v této chvíli on, kdo na něj pokřikoval, aby jel rychleji. Bentley smykem dosáhlo domu Adama Younga a dvě nadpřirozené entity zamířily k vrátkům.
"Co vlastně řekneme?" zeptal se Azirafal.
"Co asi," zavrčel Crowley a otevřel.
Adam byl zrovna v pilné práci. Snažil se z veškerého sněhu na dvoře postavit pevnost. I když mu v tom Oni pomáhali, nešlo to snadno. Sníh byl suchý a drolil se.
"Je to na nic," řekl Wensleydale, když na něj polobunkr už po třetí spadl, "říkal jsem ti to. Sníh je moc suchý. Adame, posloucháš mě vůbec?"
Adam ho neposlouchal. Díval se na přešlapujícího Azirafala a nervózního Crowleyho, který ze sebe soukal žádost o zbavení nadpřirozena.
"Adame, nejsou to ti dva z léta?" zeptala se Pepřenka.
Adam přikývl.
"Je mi líto," řekl pak na dokoktanou prosbu, "ale tohle já nedokážu."
Azirafal schlípl.
"Opravdu ne?" chytal se stébla Crowley.
"Ne. Vím to docela určitě. Lituju."
"Tak to je v háji," pronesl anděl.
"Třeba by pomohli ti nahoře," nadhodil Wensleydale, který se mezitím vyhrabal z trosek.
Anděl zavrtěl hlavou a táhl zničeného Crowleyho k autu.
"Děkujem a užijte si Vánoce," vzpomněl si na svoje dobré způsoby.
"Co budeme dělat?"
Anděl se poprvé za svoji existenci projevil jako praktik.
"Mám hlad. Co oběd?"
Crowley zničeně nabral směr Londýn. Cesta trvala déle, protože auto se couralo. Crowley chvilkami ublíženě skučel a chvilkami si hryzal nehty už tak dost ohryzané. Azirafal se snažil uklidnit. Co mohl dělat ďábel, není pro anděla. Pak si uvědomil, že možná bude brzo taky ďábel a propadal depresi.
Zase seděli v kuchyni, před sebou tentokrát ten nejalkoholičtější alkohol, co se dal sehnat. Pak si Crowley vzpomněl.
"Tys říkal, že máš hlad, viď?"
Andělovi zakručelo v žaludku.
Mimořádně rychle se shodli na číně a po telefonátu do blízké restaurace Azirafal pokračoval v chmurných představách.
"Přece tu musí být ještě nějaká jiná možnost, jak se stát člověkem."
"No," řekl pomalu Azirafal, "jedna možnost tu je."
"No?"
"Totiž, musel by ses zamilovat do člověka. Ale opravdu. Horoucně."
"Tak ti pěkně děkuju," zašklebil se Crowley, "něco míň nemožnýho by tam nebylo?"
Zazvonil zvonek.
"Jsou tu nějak rychle," poznamenal Crowley a vstal.
Nebyli. Místo poslíčka stálo ve dveřích černovlasé dívčí stvoření.
"Dobrý den," zašveholilo, "já jsem vaše nová sousedka. Jen jsem se přišla představit a omluvit se za šramocení a tlumené rány, které určitě uslyšíte. A nadávky," zazubila se.
"Jmenuju se Susan," napřáhla dívka ruku, kterou Crowley potřásl jako ve snu.
"Nashle a Veselý Vánoce přeju."
Susan odhopkala.
Crowley stál a pak se vrátil ke stolu.
Azirafalovi stačil jediný pohled.
"Není to až tak nemožné, viď?"

Komentáře

Obrázek uživatele Ebženka

Awwww. To je sladký.(Pomáhal stařenkám s nákupy... já se picnu.)
Obrázek uživatele Aries

Dobrý :-)

Obrázek uživatele Blanca

To je vidět, že jsou to oba chlapi. Nenapadlo je, náhodou, že už oba v podstatě jsou smrtelníci? Když ztratili svoje "speciální schopnosti"?
Ale samozřejmě Zuzce Crowleyho přeju ;)

Obrázek uživatele Profesor

Pěkný příběh.

Obrázek uživatele Rya

Jéééé! Nemohlo by to ještě pokračovat? Hrozně by mě zajímalo, jak se těm dvěma povede! Tahle povídka se moc povedla! :-)

Tak teď sem o tom přemýšlela asi čtvrt hodiny. Nic. Takže bohužel. Ale sem ráda, že se to líbí.

Obrázek uživatele Danae

Jé, to bylo hezký! Tobě to teda tyhle Vánoce píše!
A Zuzka bych se mohla stát objektem touhy obou, dopomoci jim tak laskavě k lidství a pak si vybrat toho, co bude chtít ;)

Zuzka má Crowleyho. Azirafal je můj...

Obrázek uživatele Danae

I see!
Obrázek uživatele Lady Aludnev

To je úžasný. Škoda že nebude pokračování.

Tak... možná mě něco napadne, člověk nikdy neví, kdy mu něco spadne na hlavu, žejo. :)

-A A +A