Skrýše

Ten poslední obraz, to je vážně jako spadnou tváří do sněhu. Bez oblečení v mínus dvaceti.

Nádhera. Je to studené jako ten sníh a přitom krásné.

Povedené. Skvělá myšlenka i provedení. 
Líbilo se mi ponoření do Ošiny perspektivy, snaha zachovat jeho vztah k domovu v konfliktu s myšlenkami na zbavení břímě. A tohle se střípky vlastní minulosti. Na jedné straně je spoza Zdi, tyhle zelenověštecké věci jsu am známější, na druhé Rickon hlásí věci, které zatěžko spojit s reálnm děním a nepředvedl převtělení, takže nemagická interpretace z její strany se taky hodí.
Bran mě přímo praštil nakousnutm spojením s Meerou a potomstvem se cítím skoro jako před lety u objevení ASOIF, kdy to teoriemi ve fandomu vřelo a člověk myslel, že pokráčko je brzy zodpoví.
Arya a všechny její ztráty až na to poslední ocelové tajemsví. To se tam i vynořilo jako pevná a zářná ocel z mořě stinných vln. Smekám za tu část o tom, že bý je snazší než se stát Nikým.
Sansa s dvojím vnitřním hlasem je pozoruhodně sarkastická a celé je to i s tou mátou hezky psychologicky vypjaté. Křehké a svíravé. Taky jsm pocítila úlek u popisu epizody s aromatem máty na polštáři. Ta nejistota a zároveň pocit děsivé pravděpodobnosti je dobrý.