Mezi životem a smrtí

A/N: Lze brát jako pokračování drabble Nenalezné tělo
Nevím, kde jsem. Všechno je tu tmavé, studené. Jako bych byl hluboko pod vodou. Snad jsem nespadl do Černého jezera?
Pak si vzpomenu.
Svit dvou rudých očí v šeru. Odporný, syčivý hlas. Zabij!
Strach. Bolest. Strašlivá bolest.
Dvě zelené oči, barvy naděje.
Lily.
Někde v koutku duše jsem doufal, že smrt bude vypadat jinak. Kdybych mohl, sám sobě bych se vysmál.
Doufal jsem, že se tu setkám s Lily.
Ale je tu jen ticho, tma a chlad. Chudáci vodní lidi, kteří takový svět obývají pořád.
Pak se vrátí bolest.
Smrt přeci nemá bolet, ne?
Černý svět kolem mě vybuchne v oslnivě bílou.
Jako bych se z pod temné hladiny vynořil do zářivých slunečních paprsků.
Vzdáleně slyším slabé mumlání.
Smrt může mluvit?
Zní trochu podrážděně, ale ne nepřátelsky.
Chci vědět, jak vypadá. Touha po vědění byla mou zhoubou, protože vede k touze po moci.
Otevřu oči. Netušil jsem, že být mrtvý je tak těžké a že to bolí.
Bledá tvář, jemná ústa. Ustarané oči barvy jantaru. Bohaté, nepoddajné vlasy, na které dopadá bledé světlo.
Jsem v nebi. A tohle je anděl.
Anděl, který se při pohledu na zatracence, který se dostal do nebe, začal usmívat.
To je divné. Kde to jsem?