Opětovná cesta

Slunce pálilo, sníh pod nohama tál. Norrghovi připadalo, že cesta tentokrát vůbec neubíhá, a s mladým chlapcem nejspíš skutečně šel o něco pomaleji než posledně, ale přesto si velmi dobře uvědomoval, že jde hlavně o pocit. Cesty, které už člověk někdy šel, prostě neubíhají tak rychle, a zvlášť tehdy, když je cílem projít je co nejstejněji. Norrgh pečlivě zkoumal vše, co míjeli a co vypadalo alespoň trochu stále, a neustále svá pozorování porovnával se svými vzpomínkami. A jak šel čas, dávalo mu okolí stále víc a víc za pravdu, že své kroky umí správně zopakovat i bez šlépějí ve sněhu.