Protiklady

Ruku v ruce, jazyky v ústech, sliny se mísí se slinami. Dech se zrychluje, takhle to má být. "Nikdy na dnešek nezapomenu," myslí si třináctiletá dívka.
Ráno ji přepadly obavy. Bude ještě nějaký den tak nádherný, jako byl včerejšek? Vrátí se touha ve své ničivosti, že nebude prakticky moci dýchat?
Podívá se na spícího Karla. "S ním už ne, svět je příliš velký na stání na jednom místě." Měla ho ráda, ale je čas odejít.
Zabouchává dveře od bytu, kde na povlečení ještě zasychá rudá skvrnka.
Když se pětatřicátník Karel probudil, došlo mu, že by měl začít hledat pořádnou holku.