Neviděné

Oblékla si svůj dlouhý háv, posbírala úkoly pro následující desetiletí a pro jistotu se zamračila na každého anděla, kterého po cestě potkala.
Neměla svoji práci ráda. Zvlášť v okamžicích, kdy jí Osud svěřil lejstra a s nimi i děsivou moc vidění.
Nesnášela procházení se po světě s tím, že její vševidoucí oko vidělo všechny ty osoby mrtvé, zavražděné, otrávené. A teď ji to zase čekalo, protože na rozdíl od jiných svých kolegyň se nevyspala s tím otravným andělským recepčním, který spravoval záležitosti Osudu.
A tak právě odcházela naštvaná a podrážděná.
Aby se jako pravá Smrt vypravila do Německa roku 1933.