Doznání

Takhle to nejde, tolik se stydím. Je po mne veta.
Prosím Vás, pane, pošlete mne až na konec světa!
Myslela jsem si, že umím ve vašich očích číst.
Prosím vás, pane, odpusťte mi to, obraťme list.
Vracím se zpátky, k tomu co změnit nemohu,
před sebou chmury, nad sebou černou oblohu.
Nechápu vůbec, jak jen se to vlastně mohlo stát.
Láskou jen hořím a vy mne nemáte vůbec rád.
Celá se chvěju, oči studem stále přivírám,
než se naděju, slova jak hrách s čočkou přebírám.
Potajmu, pane, své sny jako přízi tkám,
Modlím se k Bohu, kéž vás nikdy nepotkám.