Kopřivňák, smrkáč a zlatoústý

"Jsme tým, tak mě poslouchejte," kladl nám na srdce ten, co nejdál doplivl.
Nemusel. Každé spojení má svou hierarchii.
"Vždycky hledím na dobro všech," zdůrazňoval, "kdybych jednou jedinkrát měl upřednostňovat sebe, nechť mi z uší rostou kopřivy!"
Nosil čepici, pak beranici.
Na tvářích čím dál zarudlejší.
"Nastal čas utužit partu, kopřivňáku," vyzval jej jednoho dne jeden z nás.
Připojil nějaký slib, říkáme mu smrkáč.
Nechci, aby mi z půlek rostl smrk, tak se nederu.
Čekám, co poslední z naší čtyřky.
Nakonec jsem ho předběhl.
"Ať mi z úst teče zlato, kdybych vám lhal!"
Jsem bohatý, ala ta bolest. Nekonečná, trýznivá.