Když neopatrná slova

Když dosáhli čtyřicítky, kdo je potkal, myslel si, že je otcem své mladičké malebné ženy. V šedesáti, že je prachatý dobytek.
Ona se jen švitořivě smála, nápadníky odháněla. Do schodů mu pomáhala.
Přes den přebíral léky, luštil křížovky a čistil si zuby, večer však zatáhl záclony, rozsvítil lampičku a prohlížel si ji.
Až do své smrti nedokázal rozhodnout, zda měl tenkrát před svatbou mlčet.
Věnem dostala krásné tělo.
„A víc nic?“ zeptal se opatrně.
„To ti nestačí?!“ odpověděla dotčeně.
„Stačí, samozřejmě, co bych mohl chtít víc, miláčku! Ale jednou tvé tělo zestárne…“
„Za tyhle hloupé řeči ne!“
Jak řekla, splnila.