Říjen II

Kavárna je plná zrcadel a podivných obrazů. Olena zabodne pohled do jednoho, který vypadá jako tučnák kvalitně naložený v lihu. V duchu si opakuje dětskou říkanku.
Někdo ji zatlačí do židle. Zahlédne Vrbenského a Millerovou.
„Jak se jmenujete?“ zeptá se Vrbenský.
„Alisa Ševčenko.“
„To není vaše jméno,“ řekne Millerová.
Nepanikařit. Dvě hodiny. „Olena Ševčuk.“
„Taky není vaše jméno.“
„Cože?“
Vrbenskému se rozšíří zorničky. „Řekni mi, co jsi.“ Zachvění magické formule.
„Znám tvé jméno, Karle,“ slyší vlastní hlas. „Najdu tě. Slibuji.“
Na zrcadle se objeví ohnivý nápis UTEČ. Pozdě.
Ozve se ostrá brána. Okno je napadrť. Olenu cosi uhodí do hrudi.