„Přestaň se ošívat jak pytel blech, do ruky vezmi ten zubatý plech.“

Lotrando popadl do ruky pilku,
z práce měl mozoly za malou chvilku,
tak jeho ručičky horlivě kácí,
poprvé přičichl k otrocké práci.
Zubejda byla však horší než pila,
každý den přibrala snad čtyři kila.
A jak jí chutnalo, tělo jen tloustlo,
napětí v soužití najednou houstlo.
Zubejda zhýčkaná měla své choutky,
tu chtěla procházku, tu zase loutky.
Lotrando běhal, jak princezna pískala,
pracoval za oba, by všechno získala.
Znovu se dal na loupení, na oddech ni chvilka,
Zubejda je totiž horší, než rezavá pilka.
Že se vrátí do kláštera, rozhodl se nad ránem
svoji ženu zpátky poslal za tatíčkem sultánem.