Cesta za horizont

Pozorovala krajinu ubíhajicí ve tmě za okny vlaku. Světla se míhala, spojovala se v barevné čáry místy přerušované temnotou.
Ta-da ta-da.
Nehybná místa se líně ploužila na kraji horizontu. Vagón zel prázdnotou, mohla se utápět ve své osamělosti.
Ta-da ta-da.
Pozorovala svou tvář ve skle a nořila se do hloubky svých očí. Pak tvář zmizela a zůstala jen světla za okny vlaku.
Ta-da ta-da.
Vlak se řítil temnotou a vše utichlo. Zavřela oči.
Ta-da ta-da.
Energie ženoucí ho dopředu zmizela. Vlak se ocitl mimo prostor, odpojil se od reality.
Otevřela oči.
Plula nekonečnou dimenzí, kterou tvořily tisíce světel.
Nebyla sama.