Óda na Asociaci

„Kalhoty nám pošlete,“
Píše vždycky pracovník.
„jenom, prosím vás, už ne
ty formičky na perník.“
Náš poslíček nebojácně
zvoní ‚cink cink‘ u branky.
Bez modřin vrací se vzácně
od téhleté sebranky.
Snad jsou zbrklí, víc než koně,
ale my jim věříme.
Vždyť jen a jenom pro ně
tohle všechno tvoříme:
Skupinové terapie…
Posezení s klaďasy…
Vlky, lidi i harpyje,
nepošlem přec do basy!
Ať si hnízdí ve své chatě -
když jsou venku ze světa -
my je srovnáme do latě.
To je naše parketa.
Pracovník – ta čeleď dravá:
Maká málo, zato levně.
sice chlastá, marná sláva.
Maj ho rádi, doufám pevně…