Můj přítel

Od zamazaných tváří k čistým očím, to byla cesta mého druha, který se narodil s prvními paprsky slunce na lesním mechu do studené ranní rosy. Lehával na louce a pozoroval motýly, nebo jako ještěrka běhal po kamenech.
Poznal jsem ho, když jsem procházel tím krajem, ráchal si nohy v písčité strouze a byl tuze upřímný, protože neměl nikoho, kdo by ho naučil lhát. Jednou si zarazil třísku a stal se bezmocným jako divoké zvíře, začal kulhat. Našel jsem ho plačícího.
"Můžu ti pomoct," řekl jsem, "nemusíš plakat!"
On vstal a osušil si tváře, ve vlasech ulpělé květiny, nastavoval mi zrcadlo.