Koupelnový paradox

„Vašku?“ zaklepal hůlkou na dveře koupelny a nervózně přešlápl na místě. Už dávno byl připravený, frak jako prohnaný photoshopem a bota s kopytem se mu leskly dokonale. Jenže co mu to bylo platné, když musel čekat na to pometlo andělské padlé, které bylo ještě pořád zamčené v koupelně, ačkoliv představení začíná ani ne za hodinu.
„No?“ ozval se z druhé strany tlumeně.
„Už musíme jít, Lásko,“ mrkl již po sedmé v řadě na zlaté kapesní hodinky a bezmocně si povzdechl.
„Míšo,“ otevřely se dveře a v nich nahej chlap s pleťovou maskou napatlanou na hlavě, „neboj, za chvilku jsem hotovej.“