Mistrovské dílo

Jemu samotnému bylo nejlépe uprostřed přírody. Klidná krajina Arkádie, vonící louky, pasoucí se stáda ovcí i koz. To všechno ho uklidňovalo a také inspirovalo - většina jeho písniček v sobě měla zurčení vody, ševelení listoví, bzučení včel.

Když ho ovšem někdo rozzlobil, stačilo nechat působit svou moc: křik, který ostatní neslyšeli, ale který jim i tak zachvátil mysl příslovečným strachem.

Vždycky se stranil davů. Dnešek byl ovšem výjimečný. Požádali ho ONI, a kupodivu zdvořile. Vyhověl jim.

Hradby byly probořené, město zachvátily plameny, a bůh lesů a pastvin, usazený na hřbetě velkého dřevěného koně, pozoroval napůl pyšně, napůl zděšeně své mistrovské dílo.