Ďáblové v boží noci

Adamité vznikli jako radikální křídlo husitů na Táboř. Poté, co se v roce 1420 nesplnily očekávání konce světa, každý se s touto skutečností vypořádável po svém. Skupina lidí, vedených Martinem Húskou, začala v reakci na tuto skutečnost pořádat poněkud „jiné“ bohoslužby vyznačující se odmítáním eucharistie a příležitostnými orgiemi.
To se pochopitelně nepozdávalo zbytku Táborského obyvatelstva a po neshodách skupina Martina Húsky z Tábora odešla a usadila se v Příběnicích. Zde se do vedení skupiny dostává Petr Kaniš, a také se zde dochází k prvním projevům adamitství – odhazování šatů. Tito sektaři totiž věřili, že náleží do doby po Adamově pádu a chtěli se svou nahotou více přiblížit původní čistotě lidí v Ráji.
Na tyto sektaře měl však velmi spadeno Jan Žižka. Proto obyvatelé Tábora provedli na přelomu března a dubna 1421 výpad na Přiběnice a adamity rozehnali. Část adamitů byla polapena a ve vsi Klokoty upálena, část utekla do lesů, kde dál rozvíjeli a praktikovali své učení. Zbytek adamitů se shromáždil na ostrově na řece Nežárce u Veselí nad Lužnicí. Odtud činili výpady na okolní usedlosti a obce, přičemž vypálili i Kardašovu Řečici.
Přepočítali se však když podnikli výpad proti Soběslavi. Jan Žižka shromáždil vojsko a vytáhl na jejich ostrov na Nežárce, kde došlo v říjnu 1421 k rozhodujícímu střetu. Během něj byla naprostá většina Adamitů pobita, zbytek zajat u následně popraven.