Báchorky

Nepustili ho za ní. Ležela už několik dní a zotavovala se z hadího kousnutí a šoku, který přetrpěla. Stýskalo se mu po ní, tak jí alespoň po Ilince posílal svazečky lučních květin, které vykoukly z trávy hned, jak se jaro po zimě více osmělilo.
Zbytek obyvatel domu zachvátila panika. Nikdo nesměl jít do lesa a už vůbec ne o samotě. Mezi služkami kolovaly strašlivé báchorky o obrovských vraždících netvorech, kteří pocházejí z bahna. Nevěděl, jestli jim má věřit, ale když si vzpomněl na obrovitou postavu sklánějící se nad Crinou, uvědomil si, že zdejší pověsti není radno brát na lehkou váhu.