Sakryš

„ Řekneme si to pak, jo?“ Spolu s otázkou se ozvaly oběma velmi dobře známé zvuky. „Tak šup šup, ať už to je.“
No tak, čekal jsem to poněkud delší, pomyslel si. Ale což, nic není ztraceno, jak by řekl Mirek Dušín.
White Black
Vxh1 ph6
Sxc8 ph5
Sh3 pg6
Sf1 pg5
Se2 pg4
Sxg4 Kc3

„(=)?“ Z té otázky prosba přímo trčela, byť se velmi snažil aby to nebylo poznat.
„Ale, prosimtě. To se ví, že ne.“

White Black
Vh8 Kc5
Da2 Kc6
Da6 Kc7#
„Sakryš!“
„#?“

A od té doby spolu nemluvili. Byl slyšet jen tikot časomíry, pomlasknutí a prohrábnutí fousů.