Juniperus

Věra Ivanovna sedí ve stanu, unaveně si protírá oči. Odmalička toužila být umělkyní. Obdivovala baletky i operní pěvkyně. Jenomže kde nic není, ani smrt nebere a komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Kariéru pěvkyně odepsala velmi brzy; sluch postrádala a hlas měla spíše žabí než slavičí. Tanec jí nevydržel o mnoho déle – pokud se baletky podobaly pestrobarevným vířícím motýlům, ona je jako ta žába pozorovala ze země a doufala, že jí křídla ještě dorostou.
Nakonec vystudovala lékařskou fakultu a teď slouží jako mladší plukovní lékařka tady, na tureckém Lemnu. Věra Ivanovna se slabě usměje a začne si tiše broukat.