Romantička

„Matka se jistě mýlí. Svět venku nemůže být tak nelítostný a krutý.“ Dívka s převelice dlouhými vlasy se zasnila. „Víš, Pascale, někdy sním o princi, který by mi ukázal, něco… něco převratného. Chci, aby byl hodný, pozorný, měl by být aspoň trochu hezký, měl by mě umět rozesmát… a…“

Zaslechla šramot, po paměti sáhla po velké pánvi. Když se zvuk ozval podruhé… třiskla s ní narušitele rovnou po hlavě. Skácel se jak zralá slíva.

Pozorně si mladíka v limbu prohlédla. Srdce jí poskočilo radostí. Jenže pak se zdálo, že mrknul. Další Locičina zbrklá reakce ho poslala do říše boha Morfea.