Čáry

Magie nikdy nepřicházela zdarma. Trocha bolesti, trocha kašle nebyl důvod ji vzdát.
Prosebníkům jsem ji rozdávala bez zaváhání.
Kdo jsem bez kouzel?
První přišla krev na kapesníku.
Pak – prosím, paní, vyléčíš mou milou? – jsem klečíc vykašlala první březový lístek.
Po posledním velkém kouzle – hejkalovi vysychá bažina, řekl jsi. Tvoje vina, slyšela jsem. – jsem došla domů, vzpřímená. Potom bylo černo, spalující horečka, tlející kořeny prorážející kůží na povrch.
Vzbudily mě tvé zkroucené ruce otírající moje čelo. Skvrnu na temeni, roztahující šlahouny do týla, jsi mi nejdřív nechtěl ukázat. Povrch měla tvrdý, dřevěný.
Nazítří jsem zbytek moci zakula do hole, cos vyřezal.