Jako nikdo jsme si odcizeni,
je tak strašné dlouhé roky lkát
nad bezednou strží rozloučení....
Lásku naráz popravit má kat.
Je tady.
Uvykla jsem životu bez něj, jako člověk uvykne životu bez ruky. Bolestně, s žalem - ale jinak žít nelze. Každý den jsem znovu polykala připomínku jeho nepřítomnosti
Teď je tady. Chce se vrátit. Chce mě.
Neví, že není kam se vrátit. Neví, kým jsem se stala.
Nahmatá mou dlaň - já uhýbám. Nechci, aby pod rukavicí nahmatal zdřevěnělý prst.
Nechci, aby věděl, co jsem zaplatila.
Možná se také nechci vracet. K lásce provázející mě mými dny, pro kterou bych udělala - jsem udělala - cokoliv.
Ale i on se změnil. Zklamání projeví jen krátce. Pak s úsměvem zvedá vědro. "Kam ho chceš?"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To může být i začátek obratu
Aries
To může být i začátek obratu k lepšímu. Nebo nemusí
Úvidime. Dobře se to čte.
mila_jj
Úvidime. Dobře se to čte.
Tak třeba je možné doufat
Tora
Tak třeba je možné doufat alespoň v krátký čas, kdy jim spolu bude dobře
Krásně, působivě napsané, ale
Aplír
Krásně, působivě napsané, ale bojím se doufat. Ona nejspíš taky.