Jáma a kyvadlo

„Věrnost sama, ne?“ rozhlíží se po Vilémově domově virtuál Dahua Serpense, „Zlatý moje ručičky!“
„Hodiny mi obyčejně visí nakřivo,“ opisuje VR helma půlkruh jako hlavy diváků tenisového utkání, „židle mám pohodlnější než to vaše zpropadené elektrické křeslo a v posteli mi zřídkakdy leží někdo cizí!“
„Cizí? Tvoje mrtvá matka, bajdvej, už se trochu rozpadává…“
„Ale moje maminka ještě žije!“
„Tísnivá představa, že? Vlastně jsem geniálně zvrhlý, všechna čest mě! Dávám ti tak tři dny, než…“
„Než co?!“ zajíkne se zajatec jak lapený zajíc.
„Než seznáš, že ruplá bedna a zašplouchaný maják stojí za starou bačkoru. Že bude možná lepší spolupracovat.“