8. První

Temná síla vtrhla do nové mysli, připravená bojovat, dobývat, podmanit si.
A proletěla jí bez nejmenšího odporu.
Nebylo s čím bojovat, co dobývat, co si podmanit. Neexistoval obranný štít, nic, co by se dalo rozdrtit, žádný bod, který je nutno získat.
K čemu se uchytit?
Temnota svou oběť naplnila... a zase se z její mysli vylila, jako voda nabraná cedníkem.
Řídila se instinktem, ne inteligencí. Znovu a znovu se bezvýsledně pokoušela zaháknout, přichytit se, aspoň trošičku se přimknout.
Bezvýsledně.
Frustrovaně se semkla do sebe a odtekla blíže ke studni, spíše cítěná než viděná. Vnímala nezvyklého narušitele, který tu byl-nebyl. Byla zvyklá bojovat, přemáhat, pomaličku, urputně. O to sladší pak byl pocit vítězství.
Tady byla jen nicota.
Tykadélko nabídky.
Moc? Síla? Spolu? Ano? Dám! Pojď! Mojemoje...
Co nedobudeme, podplatíme.
CHCEŠ!
Zpátky k ní připlulo mírně pobavené zmatení. Spokojenost?
Spokojený není nikdo, přece.
Další zběsilý útok. Kdyby tu byla nějaká obrana, mohla hledat trhlinku, ale takhle?
Ha! Emoce! Strach!
Jsi sama sama sama, pojď spolu!
Maud klidně dýchala. Nebojovat je někdy to nejtěžší, co můžete dělat. Poslední útok temnoty před ní otevřel všechny její strachy, obavy, které ji budily uprostřed noci, smutek a úzkosti.
Bylo to nepříjemné, ale ne ochromující. Už si je dávno přiznala a dokázala s nimi žít.
Ponořila se sama do sebe a podívala se na útočníka.
JÁ.
Temnota se živí lží. Čím se nakrmit, když si vaše oběť nic nenalhává?
Fyzickou únavu nezná, ale přesto se vyčerpává. Když nemůže podmanit, zničí!
Rezervoár vzpomínek, násilí vytažené z minulosti, voda, země, kosti.Ve studni zahvízdala meluzína, zařvalo tornádo. Větrný vír vynesl fyzického útočníka postaveného a hnaného samotnou Temnotou. Převalující se materiál se spojil ve stvoření, které se vrhlo do útoku.
Proti něčemu takovému je nedostatek odporu slabinou.
Maud lehce ustoupila do strany. Hlavní hmota útočníka ji minula, když zvedla ruku nad hlavu a vší silou jí máchla.
„Vaer.“
Zaklínadlo spolu s fyzickou zbraní narazilo do vyvolaného konstruktu a ten se rozpadl na prvočinitele.
Temnota se s tušeným skřekem vlila zpátky do studně.
„Tak, a máme co uklízet.“
Věta ve které je lehkost a hravost. Radost nad vítězstvím, radost, že přežila. S úsměvem se podívala za své levé rameno...
Kde nikdo nestál.
Některých reflexů se hned tak nezbavíte.
Inu dobrá.
Teď, když další bezprostřední útok nehrozil, si mohla pořádně prohlédnout spodní sklep. Kolem studny bylo dostatečné místo na případný rumpál a dostatečný manévrovací prostor.
Je vidět, že na pozemku skutečně je voda. Ale odsud bych tedy radši nepila.
Zatím.
Klenutý strop byl vyzděný neomítnutými vlhce se lesknoucími cihlami. Vypadal víc než solidně. Tady žádné trhliny nebyly. Aspoň co by baterka odhalila.
Jeden by řekl, že tenhle sklep je starší než celý dům.
A asi by měl pravdu.
Než se vydala nahoru, sáhla do kapsy a vytáhla oblý kamínek. Olízla ho a položila na okraj studny.
Zamykání bran pomocí krve je tak... teatrální...
Úzké kamenné schodiště, po kterém vlhké bahno a zbytky krysích (a zdálo se, že i větších) skeletů vyklidí sama, a co nejdříve, si při cestě vzhůru pečlivě prohlédla. Nebylo by hezké, kdyby se nějaký ze stupňů nečekaně uvolnil.
První sklep, větší, vyšší, kempingová lampička pilně hází světla a stíny po svém okolí. Je načase zdi podrobně prozkoumat. Odtahat lehčí nepořádek a podívat se, jak vlastně vypadají.
Vlhce a mokvavě. Támhle plesnivě, tuhle zase... ano, trhlina.
Klep klep...
Odlomil se koláč omítky a připojil se k okolnímu nepořádku. Odhalená stěna vypadala pevně.
Snad jen povrchový problém.
Prásk!
Průvan přirazil dveře dělící sklep od nadzemních prostor. Hned se zase pootevřely. Odšroubovaná závora nemohla zapadnout.
Asi je čas vydat se ven. Tady budou moct vyklízet i pomocníci. S dohledem.
Skřípavé schody, o kterých by nejeden realitní makléř prohlásil, že mají charakter. V patře nečekané šero, Slunce se už chýlilo k západu. Maud se vydala do jídelny. Opatrně vyzkoušela dvě židle, než se usadila na tu stabilnější z nich. Dneska tu ještě počká. Třeba není všem překvapením konec. Ona bude připravená.
Obsah své tašky rozložila na stůl. Do sušenky se hned zakousla, do víčka termosky nalila ještě teplý čaj. Zkontrolovala stav nabití lampičky a nepřítomně pohladila kovovou hlavici.
Sekera je šikovný nástroj. Dá se použít jako páčidlo, na odsekávání tvrdohlavých součástek, v kombinaci s kladivem místo dláta i jako sečná zbraň.
Dnes ji použila na všechny způsoby.
Já věděla, že mám kalit ve svěcené vodě.
Dnešek ještě nekončí.