Po letech

Obrázek uživatele Apatyka
Úvodní poznámka: 

Nakonec se múzy přece jen rozhoupaly a přihrály rozumnou myšlenku. Už-ne-tak-mladá novinářka, podzim 1996.

Drabble: 

NOVINÁŘKA: Krátký rozhovor, kterým to všechno začalo, už dávno vyšel, ale s komisařem jsme se pořád přehrabovali v detailech toho prehistorického případu. (lehký smích z publika) Několik týdnů jsem objížděla archivy. Umíte si představit tu práci? Co nezmizelo za války, bylo naprosto a dokonale nepřístupné. (chvíle nechápavého ticha) (zmatený šum) Nerozumíte? Vždyť ten chlap, po kterém jsem pátrala, utekl z Ruska po Velké říjnové! Byl to "bělogvardějec"! Pražské jaro byl sice socialismus s lidskou tváří, ale pořád socialismus, mládeži. No, a když jsem to konečně dala dohromady a po měsíci se vynořila ze světa archivních materiálů, tak přišel jednadvacátý srpen.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

frustrace z toho přímo čiší

Obrázek uživatele Apatyka

Díky. Snaží se o černý humor, ale i po těch letech jí to hodně... vadí

Obrázek uživatele Tora

jo tak to se nedivím, že je z toho tak smutná, tohle opravdu naštve, ach jo

Obrázek uživatele Apatyka

Holt, tak historie šla :(

Obrázek uživatele mila_jj

Do kytek? To doufám ne, snad nám ten případ dovykládáš.
Hodně emotivní, velmi výstižné.

Obrázek uživatele Apatyka

Neboj, zatím mají červen 68 a spoustu času na povídání. Moc děkuji

-A A +A